Kde svítíš?

Kde svítíš, hvězdo má?

Kde tvář tvá je, tak krásně nevinná?

Jak staletí ubíhají dny,

kdy nezáříš na mé cesty.

Cesty tak ztracené, bez Tebe.

Kdo jsi, hvězdo má?

Jaká je tvá tvář, tak nevinná?

Proč chybí mi tvůj úsměv,

když ani nevím, jak vypadá?

Proč vkročilas mi do cesty,

tak neviditelná, tak tichá.

Proč tvá neviditelnost je tak nádherná,

proč tvůj tichý smích je tak krásný.

Proč mé kroky bez Tebe jsou jako píseň neslyšícím?

Mé slzy jsou řeka, má hvězdo, bez Tebe.

Můj hlas,

dříve tak jemný,

je nyní tak tichý,

když nenašel cestu k Tvým uším.

Už nezpívám když den končí

a netančím, když den začíná.

Už nikdy nenastane ráno,

už nikdy se nechci probudit.

Když Ty mi šeptáš do snů,

 neschází mi Slunce,

zpěv ptáků ani radost bdění.

Tak proč tu nejsi,

kam  se ztratily Tvé kroky?

Kam zmizel Tvůj stín?

Tvůj stín,

zakrývající všechny mé

starosti, slzy a trápení.

Kam směřuje Tvá cesta;

Chci po ní jít

 a najít tě, má hvězdo.

Vždyť bez tebe nemá cenu žít.

Kde jsou tvé oči,

které prozáří mé dny?

Procházím se tmou

a nevidím tvé stopy, má hvězdo.

Tma je můj svět.

Tma bez světel, barev a Tvé krásy.

Tma tak nicotná

a přesto tak bolí,

když se chci do ní ponořit.

To ticho, bez Tebe, má hvězdo

je tak hlasité.

Proč skládá píseň,

tak smutnou,

když ji ty nemůžeš slyšet.

Jediná nota, co by uviděla Tebe,

má hvězdo,

by se proměnila v nejkrásnější píseň slavíkovu.

Ale ona Tě nenachází, má hvězdo.

A tak bloudí v té tmě,

která mě tak bolí.

Kde svítíš hvězdo má?

Slyším tvůj pláč,

Cítím tvé slzy.

Proč pláčeš, hvězdo má?

Tvé slzy jsou jako kapky rosy padající do hřmící sopky.

Neubližuj mi, hvězdo má.

Chci v tobě spočinout, v tvém obětí.

Tam se cítím v bezpečí.

V bezpečí před tou hroznou tmou

a smutně znějícím tichem.

Najdi mě, má hvězdo,

když já nemůžu najít Tebe.

Najdi mě a vnes světlo do mých dnů.

Vždyť bez Tebe nemá cenu žít.