Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seChladnou hlavu #23: Růžinu jevil vonný vzdech
Výběr: Lasy
07. 06. 2004
52
5
16355
Autor
Rimmer
chladnouhlavu.cz
„Spolubydlící mu řekli, že moc nahlas masturbuje, tak jim koupil špunty do uší,” vyprávěl zapáleně chlapec s modrým melírem a žlutými zuby. Dívka sedící naproti němu se neudržela a vyprskla kapučíno nosem do dekoltu svého batikovaného trička. Hoch vytáhl papírový kapesník a začal ji utírat, aby vzápětí ladně přešel k hnětení jejího levého ňadra. Ve finále se k sobě oba nahnuli přes kavárenský stůl a strčili si navzájem jazyky do úst.
Byl květen. A na nás to přišlo.
Chlupy z dívčích nohou byly po půl roce opět spláchnuty do výlevek sprchových koutů a chlapecká prostěradla čekající na vyprání na podlahách prádelen byla flekatější než obličej Pavla Poulíčka.
Seděl jsem sám v café baru. Hned u okna.
„Máte vybráno?”
„Ano. Tady... tu horkou bílou čokoládu s kouskama pistácií,” poklepal jsem do nápojového lístku. „A můžete mi k tomu, prosím vás, dát brčko?”
Deprivovaně jsem usrkával a civěl přes sklo do prosluněné ulice na přehlídku zadků v minisukních. To byla vedle sebelítosti a beztrestného prdění jedna z té bohaté palety radostí, které si mohl dopřávat nezadaný mládenec. V tom je výhoda absence partnerky - můžete si dělat, co chcete. Na druhou stranu - nevýhoda je v tom, že si to musíte dělat sami.
„Špunty do uší!” vykřikla pobaveně pobryndaná dívčina za mnou a znovu se rozesmála jako hysterická myš, právě když venku po chodníku prošel oblý exponát v tyrkysovém odstínu.
Už jsem si na to tak nějak zvykl. Emocionální prázdnotu zaplácl cynismus, a pokud jde o můj sexuální život, ten vykazuje více než železnou pravidelnost. Každý večer ve sprše. Jistě, přítomnost i někoho dalšího by byla příjemným zpestřením, ale na to, že mám k dispozici jediné tělo, a ještě k tomu svoje, je to, myslím, docela... no dobře, je to už trochu rutina. Ono v takovém počtu je složité to nějak oživit. Třeba poloh, těch na výběr zrovna moc nemám.
Mou pozornost upoutaly hýždě ovinuté skutečně jen symbolickým khaki hadříkem, které pomalu pročísly mé zorné pole. Ještě víc mě však zaujala pletená kabelka, která do nich zprava narážela v rytmu chůze. Čouhal z ní pornočasopis...
„Špunty do uší!” ozvalo se mi za zády hlodavčí chichotání. Začínalo to tu být hrozně monotónní. Zamával jsem na číšníka a zaplatil.
No ovšem! Pornočasopis. Literatura faktu s bohatou fotodokumentací pro každého vyznavače autoerotiky. Co jiného může dát novou šťávu mé koupelnové one man show navzdory její už bůhvíkolikáté repríze? Nechápu, že mě to nenapadlo dřív. Přitom trafiku máme hned vedle kolejí a míjím ji každý den několikrát. Snad mají ještě otevřeno...
***
Přistoupil jsem z boku k novinovému stánku a gurmánsky sjel pohledem tituly v nejvrchnějším kvadrantu výlohy. Kromě nadpisů totiž nic víc vidět nebylo. Zbytky titulních stran cudně zakrývaly pod nimi umístěné časopisy pro kulturisty. Ostatně domnívám se, že to je hlavním a jediným úkolem veškerých kulturistických časopisů. Jenomže mi tím značně znesnadňovaly výběr. Fantazie, Extáze, České péčko... Názvy ani trochu nenapovídaly, co na mě z toho kterého periodika vybafne. Nechtěl jsem si koupit nic moc upjatého, ale taky ne žádné bizarnosti. Nelačním po snímcích nikoho, kdo má dva metry přes prsa nebo kdo si pohlavní styk zpestřuje tím, že se během něho jen tak mimochodem defekuje. Taky nejsem zrovna na větvi z takových těch stydkých detailů, při nichž fotograf zapomíná, že fotí pro voyeury, a ne pro gynekologickou brožurku. No a co by se stalo s mým už tak dost křehkým psychosexuálním vývojem, kdyby se mi nedopatřením dostalo do rukou třeba speciální dvojčíslo o transsexuálech, to nechci ani pomyslet.
Vzpomněl jsem si, jak jsme v sekundě objevili s Radimem ve sklepě jednoho panelového domu kartónovou krabici plnou Lea. Leo bylo fajn. Jenže teď nepřicházelo v úvahu, protože pro tohle číslo se exkluzivně svlékla Marcela Březinová. A Marcela Březinová je bizarní i oblečená.
No nic... Vezmu třeba Fantazii. Nakonec celou pubertu jsem si musel vystačit jenom s fantazií.
„Dobrý den,” přistoupil jsem k okénku.
Vykoukla z něho mladičká tvář pihaté slečny se zelenýma očima: „Dobrý den.”
Ustrnul jsem.
Tak moment! Co to je? V téhle trafice seděl odjakživa chlap. Na nějaké pihaté brigádnice nejsem vůbec... připraven. Sakra. To snad... Cítil jsem, jak mi pomalu vysychá v krku.
„Máte přání?” usmála se.
„Ano.” Chci, aby tu seděl ten chlap. Copak tohle jde? Kupovat si porno od holky? Která je možná mladší než já? Proboha, to je jako... žádat vlastní matku, aby vás naučila navlékat prezervativ.
„A co to bude?” vykouzlila druhý úsměv. Byl tak nevinný. Tak čistý. Byl jako měsíční paprsek laskající dva plátky lilie plující po třpytivé hladině nezčeřeného jezírka, do něhož se v příštích sekundách chystám překotit kýbl vajglů.
Rozhodl jsem se, že na to půjdu od lesa: „Jaký máte bagety?”
Ozvalo se gumové mlasknutí doprovázející každé otevření lednice a trafikantka byla z levé strany ozářena elektrickým světlem. „Šunkovou, kuřecí, sýrovou a... uzenou.”
„Aha,” našpulil jsem chápavě ústa a významně přimhouřil oči.
No tak, seber se. Nejdeš si kupovat nezletilého prostituta. Je to jenom časopis. Banda nahatejch lidí po sobě chvíli skákala, vyfotili to a teď to za nehoráznou cenu distribuují na křídovém papíře. Neblbni. Seš chlap. Možná jí to bude nakonec ještě imponovat. Běž! Nadechni se a...
„Kuřecí.”
Položila ji přede mě: „Je to všechno?”
Samozřejmě, že to není všechno. Orosilo se mi čelo.
„Ne. Ještě bych... hrozně mě zaujal tenhleten...” těkal jsem očima po desítkách tiskovin, „rozstřikovač!” zastavil jsem se na titulní straně měsíčníku Dům a zahrada a téměř filosoficky pokýval hlavou. „Do toho normálně pustíte vodu a je tam taková ta hubička. A jak se točí, tak vlastně... vám to celou tu zahradu úplně rovnoměrně... postříká.”
Demonstroval jsem to několikerým opsáním malého kolečka pravým ukazovákem. Odmlčeli jsme se.
„Fascinující, že?” svěsil jsem pravačku zpátky podél těla.
„Ano,” souhlasila nejistě. Ale to asi jen proto, že už jsem ji začínal děsit a bála se oponovat. „Takže vy... si chcete koupit Dům a zahradu?” svraštila nevěřícně obočí, a aniž by ze mě spustila zrak, šátrala pod pultem po nějakém tupém předmětu, kterým by mě omráčila v případě, že bych se pokusil o prudší pohyb.
„Vlastně... ne. Víte,” odkašlal jsem si, „ve skutečnosti jsem tu kvůli...” Sakra, už to vysyp! Stejně si myslí, že jsi choromyslný fanda do zavlažovacích zařízení. Těžko ji můžeš vystrašit víc. No tak. Snad jsi dospělej mužskej, ne? Máš své touhy. Nestyď se. Jdi do toho! Za chlapy! „Víte, ve skutečnosti jsem tu kvůli poněkud... živočišnějšímu magazínu,” nesměle jsem se zazubil a mé levé oko sebou během pokusu o šibalské mrknutí škublo v neurotickém tiku.
Zamyslela se: „National Geographic?”
„Přesně!” vítězně jsem na ni namířil oba ukazováčky a strojený úsměv. Zaplatil jsem, udělal pár kroků a zhroutil se pod nedalekou rozkvetlou třešeň. Pff...
Otřel jsem si zpocenou tvář do košile a zběžně prolistoval svůj úlovek. Vrcholem erotična byl na svou dobu odvážný detail kopulujících mandelinek bramborových na straně 27.
Bože. Nic frigidnějšího jsem si vybrat nemohl. To už by snad byla rajcovnější i Mateřídouška.
„Čo tu porábaš?” zakryla mi sluneční kotouč dívčí silueta, zrovna když jsem se zhrzeně zakusoval do kuřecí bagety. Zamžoural jsem.
Byla to Oľga. Krajně sympatická, slovenská a neskutečně půvabná Vlastina spolubydlící, kvůli které už třetí týden v kuse navštěvuji Vlastu na pokoji každý večer bez jediného vynechání. Už mě tam musejí mít plný kecky.
Rozbušil se mi myokard a začal jsem koktat: „Já si... tady.. čtu si.”
„O čom?” zajímala se.
„O...” namátkou jsem zalistoval, „...obřích stromech puya v Huaskaránském národním parku v Andách,” ocitoval jsem perex na třetí stránce a zaskočil sám sebe.
„Skôr vyzeráš, ako by si čakal na bozk. Tu pod tou čerešňou,” klekla si ke mně.
„To asi ne, protože...” pokrčil jsem rameny, „nevím, co je bosk.”
Zasmála se. Chvilku váhala, a pak se ke mně naklonila: „Toto,” a dala mi pusu.
Vzpamatoval jsem se po dvaceti vteřinách:
„To je hezký,” polkl jsem.
***
„Spolubydlící si mu stěžovali, že moc nahlas...”
„Pardon,” přerušil mě natužený číšník, „máte vybráno?”
„Ano. Tady... tu horkou bílou čokoládu s kouskama pistácií. A můžete nám k tomu, prosím vás, dát dvě brčka?”
5 názorů
chci_slyšet_tvoje_ticho: No nevím. Jsou tam kusy, co bych hned vyměnil. Ale aspoň že to tak zvenku vypadá :)
chci_slyšet_tvoje_ticho
14. 06. 2011
Jo, dala jsem přednost tvé povídce před edem mcbainem. A nepřestaneš mě udivovati. Nádhera :-)
Nářezový_sluníčko
12. 09. 2007
Dent: Díky :) V podstatě jsi popsal, jak povídky v tomhle cyklu vznikají. Dějová konstrukce (někdy dokonce de facto bez zápletky), a pak zavěšování vtípků a předstíraná pointa. Ale je zvláštní, pokud ty konstrukce vypadají šroubovaně, protože valná většina z nich je inspirována realitou.
Jinak dík. Hlavně za ty útrapy s tvou kritikou :)
chachá
rimře, ty jsi mi nějaký pisálek!
pokusil jsem se vypotit nějakou konstruktivní kritiku, ale musel jsem ji smazat. Byly to kecy. Ono tady totiž opravdu nejde moc vytýkat a jestli, tak jsou to pitomosti, které ani moc nevadí. Snad jen ta xxx zápletka mi přijde trochu šroubovaná, jako bys potřeboval nějakou konstrukci, na kterou zavěsíš ty geniální vtípky a pak přihodíš pointu....ale říkám to je pitomost, protože při čtení mi to nevadilo, až dodatečně (a to minimálně).
dávám tip, píšeš výborně
zírám. próza snad ještě lepší než báseňky. díky tomuhle mě málem vysypali z knihovny - hlasitý nepřerušovaný smích zakázán.
*
kdyby tvůj hrdina - právě naopak - pociťoval rozkoš z nákupu časopisu u takovýhle holky, bylo by mi to bližší.
Nemáš stud. Gratuluji.
A trafikantce se honí hlavou: "Chudák bez holky si potřebuje zpestřit samohanu."
Nicollette
27. 06. 2004
nevim
říkala jsem si, že je ai chyba ve mě, taxem si to nechala uložený a zkoušela ještě párkrát číst, ale pořád se nemůžu zbavit takovýho divnýho dojmu... asi mi to přijde slabší než jiný tvý věci (doufám, že mě tady všichni autoři těch suprkladnej kritik neukamenujou:)) takže tak:)
Originální přirovnání dělaj z tvejch povídek něco víc, než "oddechový čtení". Vlastně bych tomu ani neříkal povídky. Jak si bereš na mušku prostředí bohatá na spory duše s tělem (trafika s pornáčema, bazén, posilovna...), má to blízko k fejetonu. Ale možná se mi to jen zdá...
Pokaždý je to prostředí jiný, proto ti přeju, ať ti nedojdou místa každodenní trapnosti.
Nejdřív jsem se lekl, pak se to zlepšilo.
Není podle mě třeba s tím popisem přehánět...ten začátek je takový docela sebemrskačský - dělání si legrace sám ze sebe, OK, to beru, ale ne každý je takový Izer, aby to bylo k smíchu i bez žaludeční nevolnosti.
Huascarán mě pobavil, rozhovor s prodavačkou také, konec se mi líbil...(už proto, že odůvodnil úplný začátek) Co dodat? Pěkná povídka.
Tip
Tom
Děkuju moc :)
Sama: Původně neměl být máchovský jen název. Chtěl jsem tam taky šoupnout prolog z Máchova deníku o tom, jak "pical Lori u kamen", aby to evokovalo ten pornoprůmysl, ale jak jsem se to nakonec rozhodl rozčísnout Oľgou, tak jsem si řekl, že to není úplně vhodný. (Mimochodem - ten Literární květen jsem vyhrál :))
uli: Nevymyslel. Vběhni do nejbližšího café baru a určitě ti tam čokoládu s pistáciovýma oříškama nalejou.
Dovol, abych se zasmála.
V nejbližším café baru si mně nebudou všímat tak dlouho, dokud naštvaně neodejdu, a ještě po mě personál hodí posměšným okem.
Až budeš v Praze, vezmu tě tam. Chceš?
Jééé... :)))) Tadle je fakt to... no... prostě..
vtipná, poetická... prostě tak! :)
********
pozorovatel
11. 06. 2004
Je to bezva, hlavně ta hláška o výhodách a nevýhodách samoty;o)
Ale buď se mi zdá, nebo těch legrácek je tam čím dál míň... Ale třeba už jsem jen zmlsaná;o) *
Přijde mi, že ses buďto o měsíc zpozdil a nebo jenom předběhl s názvem:) Jelikož u nás byl ještě 23. května sníh, slečny začaly chodit v sukních až teď v červnu:)
Nemám co dodat, už tu bylo skoro všechno řečeno.Moc se mi líbí asociace nezkaleného jezírka, do kterého se chystáš vylít kýbl vajglů a potom živočišnější časopis National geographic:)
Ale v podstatě je to celý bombový:)*****
no vida, těšil jsem se na další pokračování mého oblíbeného povídkového cyklu a nezklamal si . . .
Lasy*V
Roztomilé!!! Perlou je i ten máchovský název - máš to zkrátka promyšlené!!! Pointa strašlivě člověčí - a vůbec celý tenhle textík...
**********
V tom je výhoda absence partnerky - můžete si dělat, co chcete. Na druhou stranu - nevýhoda je v tom, že si to musíte dělat sami.
Ostatně domnívám se, že to je hlavním a jediným úkolem veškerých kulturistických časopisů.
Stejně si myslí, že jsi choromyslný fanda do zavlažovacích zařízení.
podlouhy dobe sem se u toho vytlemil maximalne moc.....ses proste borec uz to vydej.....a konecne to zas vypada nadejne voe...ted jeste abych mel taky nejake to stesti ako tvuj hrdina:))))) t
:o)))
dost dobrý
snad jen z poulíčka by sis dělat bžundu nemusel, ponivač won za to nemuže, žejo
“Aha,” našpulil jsem chápavě ústa a významně přimhouřil oči.
.... :-)))))
tisknu a přidávám ke starším sourozencům ... :-)
T + avi
Bezva čtení.
Popsal jsi sice takovou tuctovou situaci, ale máš svůj styl a dobré závěry.
opravdu jsem se zasmál a ten optimistickej konec :-D to jeste vyladil
bude taky optimisticke dalsi pokracovani? jsem ale zvedavej co :-)
jo a v podstate samozrejmy t*
"Banda nahatejch lidí po sobě chvíli skákala, vyfotili to a teď to za nehoráznou cenu distribuují na křídovém papíře." :-DDD
Perfektní. Líbilo. ***
tehotnej_hroch
07. 06. 2004
jeste mne tak napadlo, kdyz nemas rad tu monotonnost, nestve te, ze te zde jiz nikdo nekritizuje? ;]
několikrát jsem se dost nahlas zasmála (nemusím psát kde, že ne?)... jo a málem si naprskala kafe do výstřihu :)))
gut
P.S.: Tu čokoládu s pistácií jsis vymyslel, že jo? :)))