Rybář

Rybář

Na stavidle postava v podobě vodníka sklíčená,

co hlídá, a pozoruje, jak tančí hladina zčeřená.

Rybaří tiše, aby nevyplašil ni jediný úlovek,

přesto nemá prut jen pozoruje neviditelný splávek,

jak na vlnkách čeká a skotačí,

až bude moci úlovek prozradit.

Jediné co však může rybářova duše chtít,

je klid.

On nedá se však nazývati rybářem,

možná tichým bláznem,

co nesnaží se nic ulovit,

jen jediné- ticho a klid.

Sedával zde- na stavidle- o samotě.

Každý, kdo procházel,

vysvětlení žádat chtěl,

raději jej nerušil a mlčel.

Občas se k němu snesla múza,

vedle si přisedla,

zeptala se, zda chtěl, aby šla,

na ni pohleděl,

pousmál se,

mlčel.

Do rukou mu papír vložila,

papír, na němž slova předepsaná byla,

a řekla: piš.

Vzal tužku a slova pomalu obtahoval,

ona jen seděla a pozorovala.

Jak dopsal, tak se zaradoval.

Chtěl jí báseň dáti číst,

než stačil cokoli říct,

byla pryč.

Tak sedával,

psal,

básně střádal,

a čekal.

Až bude si s ní moci promluvit.