Čas setmění

Když v tom-

se svět rozžnul,

Byly by zvony bily,

uvědomily si však,

že ten okamžik,

kdy on se ani nepohnul,

by snad narušily,

a on jenom tak

neslyšel ničí křik,

jen stál,

v myšlenkách tajemných,

slunce se odporoučelo,

a noci- kde jsi?

Pořád dál,

ani ničí smích,

nepřinutil tělo, aby se hnulo,

a hodiny na věži jaksi…

(ač divné to bylo)

…stály.

Pak kdesi v dáli,

měsíční světlo spatřil.

On ožil-

do tmy vykročil.

Zmizel.