Johanka z podkroví

V příbytku ze snů žije si skromně

tam, kde končí i předměstí.

Čas pro ni zesnul, pověst má v domě,

že přináší jen neštěstí.

Kdekdo jí říká Johana z půdy,

kudy jde, tohle zaznívá:

Johana z půdy, Johana z půdy,

Johana z půdy bláznivá.

Rozpráví denně s fotkou, co bývá

hned vedle bílé lilie.

Z fotky na stěně dál muž se dívá,

mladý a plný síly je.

Johanka slečna, věrná a bludná,

už prožívá svůj listopad.

Je jak loď vlečná, je jako studna.

Její sen na dno nedopad.

Prostá a čistá, v očích má vláhu

a plachý úsměv ve tváři.

Možná se chystá skrz mléčnou dráhu,

že půjde brzo k oltáři.

Kdekdo jí říká Johana z půdy,

kudy jde, tohle zaznívá:

Johana z půdy, Johana z půdy,

Johana z půdy bláznivá.

Velmi se hrozí občané řádní,

že šaty má jen svatební,

když jejich bozi krásně jsou skladní,

v podobě karet platebních.

Občané pyšní i na své stíny,

ti, kterým srdce překáží,

soudci jsou přísní, když někdo jiný

blouznivě zkouší za dva žít.

Johanka z lásky, Johanka z lásky,

Johanka z lásky bláznivá.