NETYPICKY V LÉTĚ-3

Když jsem se probudil mezi slepicemi v kurníku, tak mi bylo jasné, že mne v noci neminula náměsíčnost. Obtěžkán vajíčky jsem vyrazil ke svému autu u řeky. Slunce už příjemně pálilo a kručení v žaludku dávalo tušit, že je čas snídaně. Netrvalo to dlouho a rozprostřel jsem snídaní v trávě. Po nějakém čase mé pozornosti neuniklo, že nejím sám. K mé snídani se seběhlo velké množství mravenců i všelijaké jiné lesné havěti. Zanedlouho se jeden namazaný rohlík položený na ubrusu za vydatného snažení mravenců dal do pohybu a zmizel v lese. Měl jsem snahu dosnídat jinde, ale několik dobře mířených šišek shozených veverkami mne připravilo na čas o vědomí.
 Když se mi vše zase srovnalo v hlavě, tak letmý pohled prozrazoval, že nemám co dosnídat. Nikterak mne to nerozhodilo a za nějaký čas mě zlákala písečná pláž, na které bylo dost plno. Občas jsem o někoho nechtěně zakopl a dotyčný mi chtěně vynadal. Po delším hledání se mi podařilo najít volné místo. Ale poté, co jsem zabodl slunečník do písku, tak se ozval tlumený výkřik, který mne překvapil. Pak se písek začal pohybovat, načež se objevila hlava řvoucího muže.
„Dobrý den. Vy si hrajete na krtka?“ zněla má otázka.
„Okamžitě ten slunečník vyndejte!“ rozkřikl se muž.
„Taky můžete být v jeho stínu. Aspoň se nemusíte schovávat před sluncem do písku.“
„Pitomče! Vrazil jste mi ho do břicha!“
„Vážně? Ale to máte mít tady nějakou cedulku, že v tom písku máte břicho.“
Muž se ještě více rozkřičel a já jsem se tedy rozhodl slunečník z písku vytáhnout. Byl však dost v písku zaražený a mou snahu doprovázely ještě větší výkřiky muže. I po vytažení slunečníku muž velmi nahlas křičel. A tak jsem se urychleně vzdálil, protože začal poutat pozornost licí, co se nacházeli kolem..
  O něco později se mi zdařilo nalézt místečko mezi křovisky. Po důkladném hrabání se v písku jsem umístil slunečník a sedl si pod něho na lehátko. To se náhle rozložilo za skřípění a také trhání potahu. Má snaha o vyproštění nebyla moc účinná. Po vztyčení jsem zjistil, že mám lehátko naražené na sobě a zároveň mi na hlavu spadl i slunečník.
A tak pro mne nastalo vrávorání po břehu. Hodně opalujících lidí si mě všimlo, ale kupodivu se nenašel nikdo, kdo by mi chtěl od té přítěže pomoci. Po chvíli jsem vrazil do muže, který seděl na dřevěném molu. Ten za výkřiku spadl do vody a já jsem náhle svíral v rukách jakési držadlo. Vzápětí se ozval hluk motorového člunu, což mělo pro mne za následek nechtěnou jízdu po vodní hladině. Má jízda skončila přistáním v občerstvovacím stánku. Ten přestal jako celek existovat. A prodavač i nakupující nevěřili vlastním očím.
„Dobrý den. Já jsem to nerozbil schválně,“ znělo mé vysvětlení užaslým a křičícím lidem. Prodavač, který měl na hlavě naražené opěradlo mého lehátka se po mně začal sápat. V tu chvíli dunivě zahřmělo, začal vát vítr a všichni se rozprchli. A poté začala nefalšovaná letní bouřka. I já jsem se dal na útěk. Na obloze se míhaly blesky a dříve, než se spustil liják, tak se mi podařilo doběhnout do nedalekého rekreačního střediska. Vněm má přítomnost způsobila pozdvižení, protože se za mnou kutálel kulový blesk. Když se za rachotu vydováděl na vybavení v místnostech, tak zase náhle zmizel. Bouřka rychle přešla, ale naštvanost lidí na mne ne.
„To je on! Co vše způsobil!“ rozkřikla se nějaká žena a náhle mne začal honit kde kdo. Po doběhnutí k prostranství, na němž parkovalo mé auto jsem spatřil u něho skupinu policistů a mezi nimi i muže z prodejny aut.
„To je on!“ vykřikl onen muž a poté se počet mých pronásledovatelů rozrostl i o policisty.
KONEC