Tři muškerýři

Neslavné začátky slavných příběhů – část II.

Tiché zákoutí u Carmes-Deschaux bylo oblíbeným místem soubojechtivých. Souboje v Paříži byly přísně zakázány ale zde u bosých karmelitánů k tomu docházelo pravidelně. Když přišel d‘Artagnan na dohled k zpustlému prostranství kláštera, Athos tam už pět minut čekal; právě zvonilo poledne. Vida d‘Artagnana přicházet, povstal a zdvořile mu popošel několik kroků vstříc. D‘Artagnan pozdravil svého protivníka s hlubokým smeknutým kloboukem. „Pane,“ pravil Athos, „vyrozuměl jsem dva své přátele, kteří mi poslouží jako svědkové, ale ještě nepřišli. Divím se, kde omeškali; nebývá to jejich zvykem.“ V tom se na rohu kláštera objevila hlídka gardy Jeho Eminence, vedená panem de Jussac. “Kardinálovi vojáci!“ vzkřikli jedním hlasem Athos a d‘Artagnan a dali se na bezhlavý útěk. Athos prchal směrem do Paříže, kde doufal v pomoc královských mušketýrů; mimochodem, nestalo se tak a jeho dva věrní druzi Aramis a Porthos se ho veřejně zřekli. D‘Artagnan prchal směrem od Paříže, vkládaje svůj život do rychlosti svých nohou. Mnozí občané, když ho později viděli utíkat přes Meung a Tarbes směrem k rodnému hradu, povykovali radostně na prahu dveří očekávajíce další účastníky běžeckého závodu; ovšemže marně.

---