Panna roztáčí Tanec smrti

Již po 7. zavítala nejznámější panna na světě do České republiky. Jak se zdá, tato drsná partička má naši republiku ve velké oblibě. Není to ani půl roku, co Maidni řádili ve Zlíně. Měsíc se sešel s měsícem, některým příznivcům ještě nedozněly tóny z posledního koncertu a tato šestihlavá bestie opět plive oheň. Tentokrát odnesla její bouřlivý nálet Praha.

Iron Maiden ve složení: Bruce Dickinson – zpěv, Adrian Smith – kytara, Dave Murray – kytara, Jennick Gers – kytara, Steve Harris – baskytara, Nicko Mc Brain – bicí navštívili českou metropoli v rámci jejich evropského turné k jejich nejnovější desce „Dance of death.“ Praha dokonce dostala tu čest, stát se prvním hostitelem celé jejich koncertní šňůry.

Je 5 hodin před koncertem. U holešovické T – mobile arény se již shromažďují první fanoušci. Ve větru se vlní dlouhé vlasy, občas se zableskne stříbrná přezka na pečlivě udržované kožené bundě. Ruka zaťatá v pěst, v očích nekompromisně zlý výraz. Obrázek, jakoby věrně vystřižený z heavy metalového slabikáře. Při obchůzce kolem čekajícího davu je možné zahlédnout německou, polskou, dokonce i dánskou vlajku. Je vidět, že pro skalní příznivce jsou stovky kilometrů pouhou drobností.

Kolem osmé přestává být v hale dýchatelno. Právě odbila plánovaná hodina začátku. Více než desetitisícový dav nervózně přešlapuje a už se nemůže dočkat svých miláčků. Reprodukovaná hudba utichá, světla zhasínají. Není však důvod k většímu vzrušení. Na scénu nastupuje skupina Gama ray, která se ujala role předskokana. Během jejich padesátiminutového programu jsem se nezbavil pocitu, že tohle už jsem desetkrát, ne-li stokrát slyšel. Originalitou tito němečtí pardálové sice nenadchli, ale jejich jednoduchá, přímočará hudební produkce publikum dostatečně nažhavila na hlavní hvězdu večera.

Hodinová ručička olizuje devítku, její minutová kamarádka se právě mazlí s trojkou, když vše propuká. Přes ohromující řev není slyšet vlastního slova. Celá hala ječí, kdo neječí, křičí, kdo nekřičí, řve a ti kdo mlčí, mají již patrně dávno hlasivky na cáry. Vítejte v pekle! Pódium otvírá oči, reproduktorům se vrací hlas. A je to vskutku hlas samotného ďábla. Už během první písně je jasné, že dnes se tu na kompromisy hrát nebude. Za kapelou se otvírá obrovské plátno s typicky „maidnovským“ obrázkem. Kdo alespoň jednou zahlédl obal kteréhokoliv jejich alba nebo triko, ví, o čem mluvím. Hned po prvním songu navazuje zpěvák Bruce, jediná krátkovlasá osoba široko daleko, kontakt s publikem. „Hallo Prague“!! Fanoušci nadšeně odpovídají. Ze všech hudebníků sálá pohoda a energie, v jejich věku už úctyhodná. Příští rok oslaví kapela třicetiny své existence a po tolika letech již mléko na bradě rozhodně nemají. Dostává se i na pecky jako: „Can I play with madness“ nebo „Brave new world“. Iron Maiden nejsou žádní nagelovaní cukrouši. Z kytar srší blesky, z bicích odlétají jiskry. Z beden se hrne láva, která si podmaňuje úplně všechny. Téměř po každé písni se za zády kapely mění plátno s obrazem. Kresby jsou jiné, ale děs zůstává. V půli koncertu se zpoza pódia vynoří obří smrtka v černém hávu, v ruce svírající kosu. Oči svítí modrým plamenem, natažená ruka si prohlíží dav a zřejmě někoho hledá. „Podívej, ukazuje na tebe…“

Z 6 kamiónů, které s kapelou přijely, byl jeden od podlahy až ke stropu plný světelné techniky, což během koncertu nešlo přehlédnout. Velký dík patří i osvětlovači, který odvedl výbornou práci. Kapela mezitím mohutně spěje k finiši. Při nejstarší pecce nazvané jednoduše Iron Maiden, vchází na scénu Eddie – hororový maskot kapely. Toto čtyřmetrové monstrum s rudýma očima a kostěnými pařáty a se právě probudilo z vlastní smrti. Muzikanti proti němu vypadají jako pár dětských figurek. Po této úžasné show se kapela loučí, ale zdaleka to neznamená konec. Publikum si vytleskává přídavek. Železná panna, která je jistě kovová, v žádném případě však počestná naděluje další tři kousky. „666  number of the beast“, coby refrén jedné z nejznámějších písní si s kapelou prozpěvuje celá hala. Z kytar téměř odlétají struny, s takovou vášní rozjíždí Dave své poslední sólo. Steve divoce mydlí do basy a Bruce, který se celý koncert bavil tím, že přeskakoval bedny pro odposlech, ječí do mikrofonu, až vstávají vlasy na hlavě. Hysterie doslova a do písmene. Po této písni a téměř dvou hodinách metalové nálože kapela nadobro mizí. Z koncertu zůstává jen propocené triko a pach rozlitého piva i tak jsou všichni spokojeni. Nejsem oddaným vyznavačem metalové hudby, ale kdo koncert prošvihnul, o mnoho přišel.

P.S. Kdyby vás náhodou zajímalo, co znamená Železná panna, tedy překlad názvu, vězte, že se jedná o středověký mučící nástroj. Je libo Iron Maiden?