Drug star

Hvězdy versus drogy

Člověk se odnepaměti touží povznést nad všednost vlastního bytí, překročit své vědomí, odpoutat se od matičky země, dosáhnout nedosažitelného, poznat nepoznané. Ty tam jsou doby, kdy byl odkázán pouze na vlastní snahu a úsilí. Naše generace má situaci podstatně snazší. Žijeme v jednadvacátém století, máme drogy. Stručně řečeno. O tomto démonu s velkým D toho bylo napsáno a napovídáno víc než dost. Denně na Hlavním nádraží zakopáváme o trosky lidské existence, neméně často slyšíme či čteme o policejních raziích, odhalující nadějné mladé chemiky, kteří si v domácích laboratořích vydělávají na živobytí, mnohým z vás jistě nenápadný týpek  v klubu nabídl zázračnou bílou tabletku. Nechci vás nudit seznamem drog, výčtem jejich nebezpečí nebo snad bezúčelným varováním. Každý rozumný jedinec si svůj názor utvoří sám.

Je tu však skutečnost, řekněme veřejné tajemství, které si uvědomuje málokdo. Tím jest propojení hudby a drog. Věřte, že předkoncertní jointy jsou pouze velmi slabým odvarem celého problému. Dříve než se pustím do analýzy prašivého světa hudební scény, přijměte drobný předkrm.

Jistě jste zaslechli o aféře kolem oblíbeného zpěváka Petra Muka. Někdejší leader generačních skupin Oceán a Shalom, které si pamatují spíše vaši starší sourozenci či rodiče mladších ročníků, zakotvil již před mnoha lety ve vodách populární hudby. Tedy té čisté a drogami nezkažené, jak jste si možná mysleli. Shodil číro, nasadil sladký usměv a do uší nám pěje jemné romantické melodie. Zdálo se, že „zlý hoch“ dostal rozum. O to více mě překvapila informace o jeho kokainové přítelkyni. Ti z vás, kteří neví o čem mluvím, vězte, že byl předvolán k soudu, aby svědčil proti dealerovi zmiňované drogy. Podle jedné ze svědkyň docházel do bytu obžalovaného, kde se účastnil divokých kokainových orgií. Lež, sprostá lež, řeknete si. Zase nějaká kačena, která chce nebohému Péťovi znepříjemnit život!(?) To by ale bylo příliš jednoduché. Muk sice přiznal, že obžalovaného zná, občas ho navštěvoval v bytě, ale pouze za účelem zhlédnutí nějakého filmu. Drogy tam nikdy nehrály roli, dušoval se u soudu. Je tu však další otazník. Policie si ještě před soudním přelíčením napíchla Mukův mobil a na vlastní uši slyšela, jak zpěvák při rozhovoru s obžalovaným dealerem lamentoval, že „měl jsem kapsli a ona mi vypadla a byla v ní běloba“. Na otázku, co ona kapsle znamená, odpověděl, že tím myslel dvě malé balení alkoholu, co vypadají jako šampón a jedno mu vypadlo z kapsy. Bylo to prý v době, kdy se do něj navážela média právě kvůli alkoholu a on proto při cestě z divadla nechtěl zůstat na baru, tak si alkohol přibalil s sebou. Zajímavé a poměrně důvěryhodné, stále ale nenacházím vnější ani vnitřní podobu flaštičky alkoholu a kapsle s bělobou. I jeho jiné hovory se hemží podivnými zkratkami, přezdívkami, nakousnutými a nedopovězenými větami…

A máme tu další slušnou postavičku, Lenku Dusilovou. Kdysi mladá rebelka se již uklidnila, píše poměrně dobré poprockové písničky a působí přinejmenším solidním dojmem. Chyba lávky. Předminulý podzim hrála na menším festivalu, kde jsem čirou náhodou pracoval. Celé vystoupení z ní sršela energie, až to bylo podezřelé. Po koncertu jsem ji v zákulisí poprosil o trsátko coby suvenýr. Nebyla schopná artikulovaně odpovědět, spíše se to podobalo cizímu jazyku než češtině. Také naprosto nepřítomný pohled a velmi nápadně rozšířené oční panenky potvrzovaly nejen mojí domněnku, že se před koncertem něčím „nafrčela“. Nezaujatě řečeno, alkoholu ani marihuaně bych její stav nepřičítal.

Říkám si, když už i popoví a poprockoví hudebníci ujíždí na drogách, jak to pak musí vypadat ve světě drsných rockerů.

Odkud ovšem pramení tyto neodmyslitelné ocelové pavučiny mezi hudbou a drogami? Každý chce ze života vycucnout tu největší krásu. Člověk obvykle stoupá po pomyslné pyramidě až k samotnému vrcholu, kde ho čeká, co si vysnil. Ať už je to povýšení, drahé auto, krásný protějšek, cesta k moři… Hodnoty se mění od člověka ke člověku. V hudební sféře se přesto věci mají poněkud jinak. U větších hvězd hodnot postupem času ubývá, až studánka vyschne. Zahraniční hvězdy mají všechno, o čem obyčejný pozemšťan jen tajně sní. Při pomyšlení na „hvězdný“ život se  nám často tají dech. Luxusní auta věhlasných značek, drahé domy po celém světě, speciálně na kalifornských či floridských plážích, alba prodávaná po miliónech, nekonečné zástupy fanoušků, vyprodané koncerty, v náručích modelky krásné a štíhlé, konta však velmi tučná, plné schránky obdivných dopisů, všeobecné uznání a slávu. Jistě je toho ještě mnohem více. Co si pak má chudák hvězda počít, když všechno má? Zbývají drogy, které jim otevřou novou, dosud nepoznanou cestu. Není čemu se divit, člověk je od přírody tvor nenasytný, žravý často až nenažraný, stále chce víc a víc. V případě některých hvězd to platí dvojnásob. Keith Richardson, kytarista legendárních Rolling stones, už dávno v jednom rozhovoru uznal, že ani šedesát tisíc lidí na koncertě mu nedodává takové uspokojení, které by chtěl. Pouze droga je klíč k větší slasti a silnějšímu prožitku. Prozradil, že když si před vystoupením „něco dal“, blaho ze samotného koncertu se mnohonásobně znásobilo. Zde je tedy odpověď. Když rozkoš nelze vyvolat přirozenou cestou přichází na řadu drogy.

Nikdo hvězdám nebere jejich slasti. Smutné je, že drogy berou NÁM naše hvězdy. Z předlouhého seznamu poražených vzpomeňme na Kurta Cobaina.

Fakt, že drogy zasáhly v hudební branži téměř každého, dokumentují následující historky. Mnohé k neuvěření, přesto pravdivé.

Dave Gahan, neodmyslitelný bůh Depeche mode, si „prožil“ klinickou smrt po požití vydatné dávky heroinu mixovaného s kokainem. John Lennon kdysi přiznal, že v roce 1965, kdy byli Beatles dekorováni Řádem britské impéria, se celá kapela v jedné z místností Buckinghamského paláce uklidňovala před ceremonií kouřením marihuany. Když už jsme u Beatles; Paul McCartney si odseděl devět dní v tokijském vězení za pašování marihuany. Jeden z členů Pink floyd si s oblibou dával ranní kávu „oslazenou“ malou dávkou LSD. Během kokainových dýchánků Freddieho Mercuryho byli mladí chlapci „servírováni“ na obřích stříbrných podnosech přímo zpěvákovi do bazénu. Gastronomickou libůstkou Ozzy Osbourna bylo překusování živých netopýrů během koncertu, patrně pod vlivem drog. Drogy zasáhly do životů  i takových ikon hudby jako byli či jsou Jim Morrison, Black Sabath, AC/DC, Elton John, Nick Cave, Eminem, Robbie Williams, Aerosmith, Pearl jam, Green day, Elvis Presley, Marilyn Manson, R.E.M., Red hot chilly peppers, Roberta Kodym & P.B.CH. z Lucie a mnoha a mnoha jiných.

Těchto pár desítek řádků nemělo za cíl zkritizovat hudebníky za život, jaký vedou. Pro nepokryteckého posluchače muziky by osobní život neměl být při poslechu směrodatný. Jestli někdo nahrává album nebo koncertuje se stříkačkou v žíle, je to jen jeho věc. Některým fanouškům to může vadit, jiné to naopak těší – zvlášť pokud muzikant předvádí o to lepší výkon. Faktem (bohužel) je, že drogy do světa hudby neodmyslitelně patří. Pokud se přeci jen najde radikál, bránící se tomuto spojení, odkazuji na Bedřicha Smetanu, Antonína Dvořáka a dechovku.

Závěrem řečeno, až budete příště dovádět na koncertě a obdivovat umění té VAŠÍ hvězdy – ať už popové, rockové nebo jiného stylu – vzpomeňte, že to nemusíte být pouze vy, váš křik a potlesk, čím je vaše hvězda omámena.