Středeční glosa, 16. června 2004

16. 06. 2004

Děsivá neúčast voličů ve volbách do Evropského parlamentu, což je hlavní a nejdůležitější volební výsledek, má a hlavně bude mít důležitý efekt: konečně nastane důkladná diskuse o současné eurounijní politice a o dalším směrování EU. Jak vtipně shrnul v rozhlase Václav Bělohradský, občané všude v Evropě mají oprávněný pocit, že se rozhoduje jinde a hlavně jinak, než chtějí a že jsou neustále manipulováni proevropskými reklamními kampaněmi namísto argumentů a solidní diskuse.

Teď bude hlavní úkol eurorealistů, v reklamních kampaních europrospěchářů (jejich dokonalým reprezentantem byl u nás ministr zahraničí Svoboda) neustále osočovaných a napadaných, nasměrovat konečně Evroskou unii kýženým směrem: ke zcela volnému pohybu občanů, idejí, práce a kapitálu bez jakéhokoliv přerozdělování, k čemuž pochopitelně netřeba jediného úředníka, jedinou kvótu, jedinou dotaci.

Jde o ohromnou šanci a byla by stejně ohromná škoda ji nevyužít.

Z výše řečeného ovšem též vyplývá, že nemají pravdu ti komentátoři a politikové, kteří nízkou volební účast nazývají neúspěchem (českých) politiků. Je totiž převážně důsledkem politiky Bruselu.

Páreček k pohledání, Špidla + Gross, požádají na červencovém mimořádném ústředním výboru ČSSD o vyslovení důvěry. Bylo by směšné, byť je to ovšem velice pravděpodobné, kdyby byl Špidla obětován a recyklovaný Gross byl naopak povýšen, přesně podle u nás často užívaného hesla "Nejsme jako my".

Odstupující ministr spravedlnosti Čermák se obořil na prezidenta Klause, který se podivil nad tím, že oznámil rezignaci až po volbách, ač o ní někteří členové vlády (Špidla, Gross) věděli už dva týdny před volbami a nazval takové své jednání loyalitou a slušností.
V zatajení docela důležité informace voličům ovšem nic slušného nevidím - už to, že se soudruzi rozhodli to zatajit až do doby povolební svědčí o tom, že si byli velmi vědomi možného vlivu této informace na voliče. Jde o typicky českou vyčuranost.

Stát si vypůjčí kvůli svému mizernému hospodaření zhruba dalších 47 miliard korun, tentokrát pomocí eurodluhopisů. Úroky budou činit 4,654% ročně, takže každý z nás jen na úrocích zaplatí ročně více než dvě stovky. Tak se nedivme, že Den daňové svobody, tedy den, kdy konečně začínáme vydělávat pro sebe a ne na stát, připadá letos až na včerejšek. Slavit netřeba, kopnout soudruhy do zadku ano.