Na západní frontě klid..

Malá pocta Jiřímu Kulhánkovi

Prší.
Uniformu mám promočenou do poslední nitky a celý se třesu chladem.
Nejsem tu sám. Kolem mě leží na rozblácené zemi mí kamarádi. Mrtví. Jejich krev se pomalu mísí s dešťovou vodou. Už nad tím neuvažuju. Je mi všechno jedno.. Čekám na signál, abych mohl se zbytky vojáků zaútočit na kótu C65. Nikdy se nám to nepovede.. Francouzů je tam strašně moc a nás jen hrstka.. Ale rozkaz je rozkaz a jeho neuposlechnutí znamená kulku do hlavy.. Důstojník Herrmann je šílenec. Ale všichni si to raději necháváme pro sebe.
"PLYN!", z prava zahřměla výstraha a pár kroků ode mě dopadl yperitový granát. Všiml jsem si jen že místo klasického nápisu "yperit" na něm bylo "T-V". Na úvahy ale není čas. Bleskově jsem vytrhl plynovou masku z brašny a rychle si ji nasadil. Ještě že mám náhradní filtry.. Pár kamarádů to ale nestihlo tak rychle.. Stala se zvláštní věc - nedusí se, žádné křeče, prostě nic.. Tohle nemůže být yperit! Vypadalo to spíš jako zelená dýmovnice. Oddechli jsme si, ale Herrmann nařídil nechat masky nasazené. Co se dá dělat. Rozkaz je roz.. Po pravé ruce jsem zaregistroval pohyb. Vojín Haas se pomalu a prkeně posadil. Vlasy mi najednou stály hrůzou a po zádech se koulel studený pot, který jsem cítil i přes mokrou uniformu. Všichni kamarádi kolem mě sledovali Haase stejně jako já a se stejným výrazem ve tváři.. On vůbec sedět neměl! Neměl se ani hýbat! Vždyť mu chyběla půlka hlavy a z potrhané uniformy mu koukala rozlámaná žebra.. Pomalu a nemotorně se zapřel o pahýl své v lokti utržené levé ruky a postavil se.. Stehení kost mu trčela ven dírou v nohavici, ale to mu zjevně vůbec nevadilo.. Znetvořená tvář bez výrazu, po které pomalu stékala směs krve, mozku a úlomků rozbité lebky, pomalu přehlédla kolem stojící vyděšené muže. Asi chtěl něco říct, ale v hrdle mu jen ošklivě zachroptělo a po zbytcích dolní čelisti mu stekl proud bahna, krve a dešťové vody která se mu vydrala z plic..
"Sakra pomožte mu někdo!". První se vzpamatoval důstojník Herrmann.
Svobodník Brölich si zmateně hodil pušku na rameno a vykročil k Haasovi.
"DOKTOOOR! Nosítka!!"
Opatrně mu položil ruku na rameno a všemi silami se pokoušel potlačit zvracení. "Jen klid Heinzi, budeš v pořádku, uvidíš. Doktoři ti pom.."
Uprostřed věty ho přerušil pahýl Haasovy ruky, která se před ním mihla bleskovou rychlostí a s hlasitým křupnutím se vnořila hluboko do Brölichova hrudníku. Skoro okamžitě potom ucítil stisk zubů na svém krku a poslední co slyšel bylo ostrý zvuk zlomené krční obratle.. Jeho tělo se pomalu sesulo k zemi. Haas se otočil a hlasitě přežvykoval cáry vytržené z Brölichova hrdla.. Nemohl jsem se ani pohnout.. Jen jsem stál a sledoval ho..
Pak někomu ujely nervy. Byl to Herrmann. Vystřelit ze své pistole a zasáhl Haase přímo do zátylku. Kulka ale prošla zkrz a zasáhla vojína Heidera do obličeje. Špatný čas na španém místě.. V němém úžasu jsem si vytřel zbytky jeho mozku z očí. Haas ještě chvíli stál a pak se mu hlava zvrátila dozadu v naprosto nemožném úhlu a on se zhroutil zpět do bahna jako beztvará hromada masa a kostí.
"Co to doprdele bylo???" "Něco takovýho jsem jetě nikdy neviděl.."
Zůstal stát s otevřenou pusou a jen nataženou rukou ukazoval kamsi za moje levé rameno.. Potom jsem zaslechl pleskavé kroky a otočil jsem se.. V blátě kde ještě před chvílí leželi desítky mužů teď neležel ani jediný.. Všichni se pomalu šourali k nám.. Vzpomněl jsem si na to co se stalo Brölichovi.. To se mě nestane ani náhodou! "Tak pojte vy sráči!" zařval jsem a vypálil po nejbližším z nich. To že jsem s ním ještě včera v tomhle zákopu hrál karty jsem se snažil vypudit z hlavy.. "Tak sakra lehni!!", křičel jsem když jsem mu plnil břicho olovem. Když jsem vyměnil třetí zásobník tak byli už skoro u nás.. "Pozor! Ze zadu!!" Je jich strašně moc.. Ještě víc než frantíků v druhém zákopu.. "POZOR!". Už trhají i Herrmanna. Jak křičí.. Proboha ať tak neřve.. Mám předposlední zásobník.. Ani je to nezpomaluje.. "Aaauu!!". Prudká bolest v lýtku.. Heider s černou dírou mezi očima a hladovým výrazem ve zbytku tváře se mi zakousl do nohy.. "Doprdele!". Poslední zásobník.. Setřásl jsem ho, těžkou botou jsem ho zašlápl do bahna a střelil do týla. Už se nepohnul.. Tak takhle je to! Rozhlédl jsem se.. Jsem tu sám a kolem mě stahující se kruh mých bývalých kamarádů.. Poslední náboj.. "Sakra.." Pomyslel jsem si. Přiložil jsem si pistoli k hlavě a stiskl kohoutek.. "cvak!". Ne prosím, teď ne.. Natáhnu znovu závěr a.. "cvak". Ten kovový zvuk bylo to nejhorší co jsem za celý tenhle zasraný den slyšel.. "..to je konec.."

---