V koupelně

V koupelně

Ve vaně se kromě lahváčů nepochopitelně chladilo i červené víno v plastové lahvi. Syrová nezařízenost místnosti příjemně studila. Na večírcích stejně nejvíc miluju koupelny. Jsou většinou relativně čistý, nezakouřený, je tam klid a pokud je pití ve vaně, čas od času se někdo staví. Navíc oplývám přesně tím druhem zvědavosti, kterou ukojí cizí zubní kartáčky, špinavé ručníky a vlasy v odtoku umyvadla.

----

Kytice růží na kuchyňském stole působí jako pohled tunelem do úplně jiné kuchyně.

„Já už sem na tom normálně tak blbě, jo, že si i sám kupuju kytky“ artikuluje Tomáš pečlivě a o to hůř.

Dnes je bez klobouku. Na hlavu si náš pirát uvázal šátek.

----

Jako poslední dorazil Jonáš. Asi třicetiletý, smrtelně znejištěný buzík se zbytky lupénky v obličeji.

Oslavence líbal dýl než bylo třeba a mně se udělalo mdlo. Registrovaný partnerství klidně, hoši, ale proč se na to mám koukat v pátek večer v reálu? O několik hodin později ze sebe „Jonda“ udělá totální trosku, v přehrávači začne točit přiteplalý disko ze speciálních klubíků, a všem klukům z mejdanu se začne houpat žaludek. Vychutnáváme si s Marií pocit, že tentokrát to nejsme my, koho bude otravovat největší loser večera.

----

Víno nezbylo než pít z modrobílého porcelánového šálku. Když underground tak underground. Sedla jsem si na mokrý okraj vany. Cítím, jak mi wranglerkami mi na stehnech prosakuje voda. Bosá chodidla opatrně pokládám na špinavé dlaždičky.

----

Hluboko po půlnoci jsem ztratila přehled. Několik lidí odešlo, cigaretový dým zhoustnul a muzika přitvrdila.

Čenda pobíhá se sklopenýma ušima.

Čtvrtého jointa nabízeného Kubasem jsem poslala dál. Michal se na mě chápavě usmál černými pahýly, které mu ze zubů zbyly. Když má za sebou někdo návyk na heroin, je preventivní péče o chrup asi to poslední co řeší.

Ze standardního mejdanového bordelu na kuchyňské lince vylovím komiks. Zarudlýma očima nevěřícně zírám na obrázek hovna, které si na záchodě čte noviny.

Vyrušené polekaně zvedá zahnědlé pařátky a cosi křičí.  Na další stránce drozd a pila z amerického seriálového kultu. Vycpaný zlatý Buddha nabízí doutník. „Havrani“ řídící pohřební vůz jsou dva papoušci. Půlryba s roztrženými zády. Horečně obracím stránky a přemýšlím, co je na nich doopravdy a kde pracuje moje vlastní vylepšená chemie.

„No to je fakt hustý…“ zaprská mi za uchem. „Vidiš tu krávu?“

Prst s černým nehtem ukáže na obrázek nakopávané želvy s utrženým krunýřem.

Zahodím komiks a snažím se neotáčet. Cestou do koupelny minu dva obrovské barevné bobky Lucie a Majla. V červeném a žlutém tričku vypadají jako reklama na Master Card.

----

Pomalu a pečlivě si myje ruce. To je teď ta nejdůležitější věc na světě. Pokud ji zvládne, nic se jí tady nestane. Nekonečně dlouho nastavuje teplotu vody. Teď mýdlo. Jedna ruka, druhá. Správně. Třeba si pak dá i tu čtvrtou cigaretu. S umytýma rukama vonícíma mýdlem může všechno.

„Můžu?“ mihne se jí za zády modré tričko a ze zad jí vyrostou a obejmou dvě silné paže. V zrcadle nad umyvadlem čtyřruký tvor s jedinou hlavou.

Na odhalené šíji ucítím mužské strniště a pak rty. Krk těsně pod vlasy, jeden obratel po druhém, skoro do půlky zad. Vystrkují hlavy, povykují, chtějí ven.

Po dvaceti minutách a hektolitru vody jsem dokonale vykostěnou rybou bez páteře. Mýdlo, které se za poslední půl hodinu zmenšilo o polovinu putuje čtyřmi dlaněmi. Potom dvěma. Za zad a rozcuchaných vlasů mi za kalhoty stéká voda.

----

„Dluží ti mejdlo“ říká v kuchyni pirátovi a ukazuje na mě mokrým prstem.