Tomu pánovi, co je tak často smutný

Chtěla jsem Ti napsat

abys nesmutnil

ale to je těžký

víš

to bys nebyl Ty

neznám tě

bez těch čmouh

žlutých a černých

bez okna dokořán

a Floydů

Seděli jsme na mohyle

trochu jsi tam chyběl

Svítáni

jsem přehlídla

asi jsem spala

co na tom

zítra bude zas

bráška o něm složí písničku

Je mi blbě

takhle po čtvrté ráno

z únavy

a nevyspání

zdřímnu ve vlaku

opřená o svou Múzu

s kloboukem

přetaženým přes výraz

Ale to není

proč vlastně píšu

že ses neposadil

a jen tak cize stál

jak jsi šel

nechals tam trsátko

to oranžový

tak ho mám doma

aby mu nebylo smutno

mezi těma svejma

třeba Ti ho vrátím

až se zase potkáme

tam u vás

zatím píšu

abys nesmutnil

a nehledal ho

S pozdravem a přáním všeho dobrého...