smrt milované hipiesačky

Jednoho rána se vzbudil.Cítil se víc jako žena ve třetím měsíci těhotenství,nežli jako muž,neohrožený lovec.Předešlé noci poměrně přebral.Vyšel si sám do baru na rohu ulice.Měl v úmyslu zapít žal,žal,který cítil snad na každém póru svého těla.Nikterak si nepomohl.Tu noc mu ale nedošlo,že různorodý alkohol,který dopřával svému organismu,mu v konečném součtu spíše uškodí.Snažil se vymazat vše.Všechny vzpomínky.Vzpomínky na ni.Byla jedinečná.Nemusel se ostýchat,když řekl,že na ní miluje všechno.

Miloval její tělo,znal každé zákoutí ,kterým příroda okořenila tu dokonalost ,když na ni dlouze pohlédl,viděl v ní mladou štíhlou a bázlivou srnu.Stejně tak nedal dopustit na její tvář.Do oválného obličeje s drobnou jizvičkou na levé straně nevysokého čela se dokázal dívat snad hodiny,ba i celé dny a přesto by nenašel nic,co by mu nepřišlo smyslné.Její plné,lesklé a lákající rty,kočičí zelenkavé oči plné hravosti a originální pršáček mluvili za vše.

Voňavé plavé vlasy lichotily její šíji a když se vlnily v hlubokém dekoltu,vypadala jako princezna.Snad se jen vznešeně nechovala.

Její typicky ženské vlohy poukazovaly na věk okolo dobrých pětadvaceti let,avšak mu stále přišla jako dítě.Dítě,kterému když se něco nelíbí,dá to hlasitě najevo.Měl to na ní rád.Líbilo se mu,když si jako školačka baj očko rozdělila hustý porost své hlavy na dvě rádoby stejné poloviny a sepnula je pestrobarevnou sponou,která jakoby představovala střídání jejich nálad.Měl rád její styl,bezpečně si dokázal kdykoli vybavit,jak mu každé ráno v károvaných legínách a nehodícím se hippie tričku smažila lívance.Nebyl proti,když mu vyprávěla o své postižené matce,ačkoli spíše,než její sametový hlas pozoroval pohyby jejich rtů a vybavoval si události minulé noci.Byl nadšen i v případě,že s lahví laciného vína sledovali společně televizi.Byl Bohu vděčný za každou chvíli,kterou mu s ní dopřál.

Ze dne na den se vše změnilo.Boha,v kterého věřil po vzoru otce od raného dětství,zavrhl.Obrátil se k němu zády.Našel ji mrtvou.Byla bledá a jindy tak energické oči jen tupě zíraly do prázdna.Upíraly se na něj, on byl tím prázdnem.Nikdy se nepřišlo na to jak zemřela.Jemu zůstaly jen oči pro pláč.Najednou začal litovat.Sám sebe.Jaký byl hlupák,že na ni kdy byl zlý a zapředl s ní hádku.Došlo mu,že ač ji miloval víc než svůj život,nikdy jí to neřekl.Předtím,než zemřela,byly její myšlenky s to,že není milována.A není právě láska smyslem života?Ona zemřela a její pomyslná číše smyslu života zůstala netknuta,bez jediné vyjádřené kapky života.Až teď ,když vysvobodil své mužné tělo zpoza peřiny, v kuchyni si do hranatého hrnku nalil kávu a spatřil její odraz na hladině , si uvědomil ,že milovanému člověku musíme lásku dokazovat i slovy,ne každý je schopen naplnit svou číši činy.