Mužská logika

Mužská logika

    “Vidíš toho kluka v tom oranžovým tričku?" zeptala se zvědavě Jaruna.

    “Jo, to je můj spolužák z gymplu Pavel. Líbí se ti?”

    “Docela jo, ale vypadá, že je to takovej intoš.”

    “Je to intoš,” přisvědčila jsem. "A kromě toho prímovej všestranej kluk."

    Chtěla jsem Jarunu potěšit a tak jsem Pavlovi, když procházel kolem navrhla, ať si na chvíli přisedne.

    Pavel byl zábavný společník. Vyprávěl o své dovolené na Kubě, sportu, nových filmech, dobrých knížkách. Pak si nad sklenkou na náš dotaz, že tu není s přítelkyní, povzdechl, že nehledá jen krásnou prázdnou nádobu ale inteligentní dívku s vnitřním kouzlem...a odebral se zpět do své pánské společnosti.

    “Čůrat !” vyhlásila Jaruna a zvedla z židle i Majku. “Pojď taky, nejdu na záchod mezi ty chlapy sama.”

     V pubu NÁTŘESK bylo opravdu natřískáno. V zadní části seděli samí muži a kolektivně sledovali fotbalové utkání našich s Nizozemskem. Vzhledem k tomu, že Nátřesk je osvěžovna střední cenové skupiny, nebyly reakce pánů na dění na obrazovce tak bouřlivé jako v sousední Černé Plzni - páté cenové. Sledování fotbalu pánům zpříjemňovalo umístění dámských záchodů, ke kterým se přítomné ženy musely skrz ně prodírat.

    “Naši prohrávají, proto je vzadu takové ticho,” oznámila Majka, když se vrátily zpět ke stolu.

    “Přijde ještě Kristýna. Je to manželka Franty Mokrého, co hraje taky v reprezentaci, ale na EURO ho nepostavili. Zná z Prahy samý velký zvířata, třeba by vás mohla s nějakým kořenem seznámit...” snažila se Petra hned spřádat své dohazovačské pikle. Byla Kristýnou unesená. Neustále mluvila o jejích dokonale provedených silikonech za 56 tisíc. ”To víš, jako modelka musí vypadat dobře a po těch dvou dětech měla prsa úplně vykojený.”

    “Jaká je?” zeptala se mě Jaruna. “Petra o ní mluví v samejch superlativech. To jsem na ní fakt zvědavá.”

    “Viděla jsem jí jen pár minut, když přišla navštívit Petru, a zdála se mi příjemná,” odpověděla jsem po pravdě. V tu chvíli mi nedošlo, že Kristýnino žvatlaní s Petřiným ročním synkem při našem prvním setkání není vyvoláno jen momentálnímu přizpůsobení se malému dítěti.

    Petře zazvonil mobil. “To byla Kristýna, neví kde Nátřesk je. Jdu se po ní podívat, někde tady bloudí,” řekla a vyrazila ze sklepení na ulici.

    “Hm, ta má opravdu špatnou orientaci, když to tu hledá už třičtvrtě hodiny,” prohodila Majka.

    Kristýna byla na první pohled příjemná krásná štíhlá dlouhovlasá blondýnka. Všechny nás pozdravila, mile se usmála a tím skončily naše příznivé dojmy. Spustila fistulí podobající se mekotu. Jediným tématem, které ze sebe bez ohledu na to, že u stolu nesedí jen s Petrou bylo to, že jí Mokráček, jak nazývala svého manžela, zlobí. V tu chvíli jsem ocenila, že je v Nátřesku slyšet jen každé čtvrté slovo, ale i tak by asi strčila Esmeraldu do kapsy.

    “Čůrat,” zavelela Jaruna, vyměnila si s Majkou výmluvný pohled a šly si říct první dojmy z Kristýny na záchod.

    Jakmile Kristýna zjistila umístění dveří s panenkou, okamžitě se jí začalo hrozně chtít na toaletu. Jaruna tento fakt vystihla poznámkou, že by se jí asi tak rychle nechtělo, kdyby byly hajzly u vchodu.

    “Je blbá,” zhodnotila své mínění o nové spolustolovnici, využívajíc její nepřítomnosti.

   “Je to remíza,” hlásila Kristýna a dál pokračovala směrem k Petře o tom, jak Mokráček nechápe, že malej nemůže mít oblečenou mikinu Reebok, a kalhoty Nike protože to přece dohromady nejde.......

    U stolu napřed zavládlo čtvero ticho, pak pár pokusů zapojit Kristýnu do širšího hovoru, ale skončilo to vždy monologem o Mokráčkovi a jeho nemožném chování.

    “Ona není blbá,” řekla Jaruna, když Kristýna odešla opět na toaletu. “Ona je ÚPLNĚ blbá.”

    “Vyhráli jsme 3:2,” přišel nám oznámit Pavel, kdyby jsme náhodou nezaregistrovali jásot u televize. “Můžu si k vám ještě sednout?”

    "Klidně můžeš místo mě, zaplatím. Musím ráno do práce," rozloučila jsem se s pokryteckým odůvodněním. Nechtěla jsem se zapojovat do debaty o stupni blbosti a raději jsem mávla na obsluhu. Exkurze skončila, vystavený exponát už neměl co předvést, ukázka zcela stačila a další pobyt v ZOO se mi zdál zbytečným plýtváním času. I když jsem si položila otázku, jestli na klinice plastické chirurgie nedošlo náhodou k omylu a silikonem nebyl dámě doplněn i mozek.

    Na čerstvém vzduchu jsem se šťastně nadechla a začala se smát. Ne, to se jen tak nevidí. Petra mi zprostředkovala pohled na něco, co nemůžete vidět snad ani ve venezuelské telenovele.

    Dopoledne jsem Majce zavolala, jestli nemá kocovinu a jak se bavila.

    “Dobře....ale Pavlovi tak spadly oči mezi silikony, že zapomněl na krásu duše a vnitřní kouzlo své vysněné inteligentní bytosti a zcela nepokrytě Kristýnu balil.

    “No a jak byl úspěšný?”

    “Vzhledem k tomu, že se mu svěřila, že má Mokráčka v cizině, děti u maminky a je jí moc, moc smutno, odvedl jí jako správný gentleman utěšit.”

    Majčino sdělení mě nepřekvapilo.

    “Už jsem ti posílala ten mail o mužských prioritách...?” zeptala se na závěr Majka.

    “Ne.”

    “Tak si ho stáhni, to ti musím odpálit.”

     Na obrazovce se v příloze objevilo: