Vojtíškovi

Vojtíškovi

Nedej bože dopustit, na ten úsměv maličký,

chraň dlouhý den před večerem a

neutop ho v ranní rose,

obejmi jej celičký.

Paprskem svitu pošimrej,

ať úsměv se mu rozzáří,

s vlčího máku červeň přej a

vtiskni mu ji do tváří.

Vždyť zrodil si mě s požehnáním

to samé mu teď odpíráš?

Jak krutá víra může být

však nezabráním vůli tvé,

neb život nový proklínáš.

Rudá záře za horami jenž pohltila

modrý len,

snad mohu dále jenom klít,

proč nevzal sis  jen tento den...