KOLOBĚH

Zlehka a jemně se vlní vzduch pokřivené obrazy tančí na sklech kaleidoskop spektra snad všech barev a přede mnou- květ rudý jako krev Tíha světa drtivě doléhá svůj hladový chřtán na mě otvírá nemilosrdně hned zhltne část mé síly nepozorovaně a za krátkou chvíli A tak jsem náhle zase zpátky bezmocný a nahý jak na začátku života akumulátor se nabíjí jen těžce a pomalu až se má energie zpět dostane do normálu Tak jako v řece voda stále teče tak i já nakonec své síly zacelím vždyť podzim sice stromy o listí zkrátí a jaro jim je zase zpátky vrátí

---