pomlky

To je moc fajnový.... takže řízek... (tip a avízko...)

Myslím, že jsem Ti to dneska dořek, co jsem chtěl a jak jsem to všechno myslel.

ani slovo navíc, nic mi tam nepřekáží, nic mi to nekazí, všechno mi říká všechno, všechno může i zabolet, je dokonalá TIP!!!

Nemám ráda, když někdo si dá práci s něčím - věnuje tomu čas a ono to má přirozeně vyprchat do prázdna. Je vidět, že někteří lidé avi rádi nemají, je to jedno, úsudek si stejně vždycky dělám jen já. pozorovateli, děkuju za čas - nadchnul jsi mě tou zprávou, jk jsem rolovala dolů a pořád tam leželo tvoje písmo vlastně (nechci říct, že právě tím) si uvědomuji, že to nestálo za čas, za napsání - nepamatuji si podtext, je pár dní, co to tu visí publikované, ale krom počasí, které z toho je patrně viditelný, se mi mi "to" hlubší, to "osobní" rozplynulo opravdu děkuju a pořád myslím na nějakou erotickou prózu, abych ji vůbec někdy napsala

Je to hezká báseň. Osobitě napsaná a tudíž určitě osobní je. No, vidíš!! Na tu slíbenou povídku jsem málem zapomněl. Určitě jí sepiš... Já se o to taky pokusil, ale nějak mi tam chybí ta erotičnost. Holt mám nedostatek zkušeností a fantazie zkrátka nestačí...

Ale jo, fantazie stačí velmi ..., myslím si, alespoň pro čtenáře. Já ji jednou napíšu, myslím na ni, ale nevím kdy. Třeba já bych téhle báfni vytkla, že se špatně čte. Neumím si představit, jak mi ji - krom mne - někdo čte nahlas, tak útržkovitě, skorem nenavazujíc na to předešlé, ale já nemám co vytýkat, já mám chválit.

Já nahlas nikdu nečtu a taky to nerad dělám. Čtu v duchu, čtu duchem... (Hi, hi)

Já si zas myslím, že je někdy lepší přečíst si to nahlas - v duchu si to sice může člověk promyslet a popřemýšlet, ale zas nahlas vidíš, jak čemu a kdo dává přednost. Jak vlastně čte. Ale to nic, je vedro, viď - tahle báfeň už je i obsahem stará.

:-))))))) Hmm, je vedro. Jak "jak čemu a kdo dává přednost"? Asi mi vedro leze na mozek. Mně předčítá nahlas má dílka maminka... Vážně.

Prostě jak mluví, jak z hlasem klouže do výšek a zpět, jestli ke konci věty nebo čte moc rychle a čeká na pointu až v posledním slově - jak si ten text vezme. Taky nezarecituješ Máj stejně jako tvá maminka. Mně nikdo nepředčítá.

Neumim si představit, že bych byl někde na autorském čtení a předčítal jim tam svý věci. Stejným, bezbarvým tónem a ještě bych drmolil... Fuj!!! Ještě, že nejsem spisovatel... Jeden z důvodů, proč píšu je, že u toho nemluvim. Jsem už beztak ukecanej dost.

Jsem zcela opačná. Když píšu, tak mluvím, musím vědět, jak mi to "zní", jak bych to někomu říkala. Ale jinak s těmi recitály a podobně - naprostý souhlas.

worry, já kritiky neumím, taklže jen pocitově, ano? první část - chvíle, kdy si dva mají co říci...je nepotřebné spát..dokud těla stále mluví a nalézají stejné tóny, kterými mohou vyplnit chvíle, kdy se dotýkají...najednou ticho...jako by dva leželi vedle sebe a nebyla slova, kterými by mohli pokračovat dál..vlaštovky..ukryté myšlenky, které nechtějí nebo nemohou být vysloveny... druhá část - tady mi připadá, že se snaží o zachycení jedné chvíle, která protéká mezi prsty..jakoby zoufalá snaha zastavit čas třetí část - strach se zebe samých, strach vyslovit něco, co bychom nemohli vzít zpátky..strach zavřít se velkými slovy do klecí lásky..?nejistota, jestli ta slova, pokud je vyslovíme, budou stále pravdivá... čtvrtá část - prázdno..podzim, opadané listí, spadané pocity, vyhořelost... worry, já si vykládám věci po svém a nepředpokládám, že správně...takhle jsem to pochopila a cítila jsem smutek...

Raději veřejně Já, já se hlásím, sím, sím a nejen ruce jsou ztopořené (sakra, aby to nevyznělo špatně…) Tak: zvýšený hlas promlouvá k noci hezký kontrast, kdy noc chápu jako zaslíbenou tichu. aby ještě na chvíli posunula své úřední hodiny “je nepotřebné spát” já rád noc najednou ticho! a trochu léto ani z popraskaných rtů melodie nedrnčí to mě zaujalo a trochu jsem se u toho pozastavil hledajíc myšlenku. Tu jsem ale nenašel a došel k názoru, že jde o jednoduchý symbol léta- popraskané rty, z kterých stejně vycházejí melodie (nedrnčící:-). Zkrátka to zní moudře, ale moudro jsem nenašel. Takže z těhle dvou mám jistý nejasný obraz začínající letní noci…tiché noci a tužby po létě, což něco symbolizuje a nevím co - ještě. vlaštovky hledají do září útulky jsou neškodné a nejradši mají drát nad poli Tady vidim vlaštovky:-)))) jak se připravují na léto. teď létají až moc blízko zemi Začínám se o vlaštovky a nejen o ně bát. nehorší se pouze počasí Vidím smrákání mraků v náznacích mi chybí přísloví (přísloví a počasí – neodmyslitelné) snad už najaté minuty ticha hlídač opodál nechá propadnout i s výhodami chudé falešnosti Tady toho moc nevidim, spíš pocit. jsme lidé s mlhavým oparem a léto zůstává Zastřené postavy lidí. zamčené někdo vyhodil klíč za všechny ... z pevnosti není úniku Nevim, jak vysvětlit můj pocit z tohohle. Smutný. Podnebí uvnitř člověka. hřbitovní města s vírou uprostřed Když jsem to četl poprvé, tak se mi to moc líbilo. Teď ale nevim, co to přesně symbolizuje. Umírající město. To je ale fuk. Mně stačí, že při slově hřbitov, mě ihned napadne křesťanství a ta víra. zmatenou a beznadějnou krajinu za nimi zjevují jako blátivou stezku plnou výmolů Obraz Slavíčka, malíře. v dobrodružném filmu letního kina s dekou v náručí – tu jistotu Hned poprvé jsem ani moc nepřemýšlel a představil si, jak si domů nesou tu… no tu….pamětní desku na svůj hrob:-)) co nesou si domů nejsou slova dobrá a špatná To nejsou!!! jen z některých mám strach Chci pochválit. když ozývají se příliš často nahlas někdo z nás zadal si opět ticho Návrat k začátku, kdy ho začínám i chápat jinak a vydrží - - - nepříjde léto nejsme bez viny i vlaštovky odletěly do teplých krajin Smutný. náznaky které by mohly dojít z mrtvých vlaštovek z pomlk uprostřed konverzace Stále smutný. ( a vlastně co já vím ) že je mi vlastně zima i když léto dávno si fouká do dlaní Teď to napíšu ošklivě…počasí v člověku. Proletěl jsem se krajinou a když jsem vyletěl, zjistil jsem, že jsem byl uvnitř člověka. Snažil jsem se ti to tu popsat přesně tak, jak jsem četl poprvé a jak mi naskakovaly myšlenky. Hlavně kvůli tomu začátku, který se nakonec ukáže jako jiný. Nutno říct, že teď – podruhé, co tu jsem, mý čtení nebylo tak plynulý a víc jsem se tu zamýšlel, což podle mě je trochu špatně. Nějak hluboká mi zas nepřijde. Atmosféra hezky popsaná okořeněná myšlenkami a pravdami. Hořkost jsem tu ale nepocítil. Možná mám jen jiný chuťový buňky:-)))A taky s tou křehkostí to moc nechápu. Proč by měla být křehká? Mně tak nepřijde. Budu tě muset pokárat, žes mě přinutila to číst znovu, podrobně a dávat pozor na každý slovo a myšlenku a obraz a já nevím, co všechno, co tam ani nebylo. Tehdy poprvé to bylo nejlepší.

Minim_Sladkyj nieco co odchadza bez slov. pre mna;) Od díla: pomlky Petr_Pan Přečetl jsem si to ještě třikrát a vidím v tom odkazy na to, jak se lidé drží víry, která je buď hloupá, nebo jí stejně nechápou, únavu a smutek - nejen z toho, že je hnusně a lidi jsou hloupí - prostě smutek z toho, jakej je život, jak jsou lidi malí a než aby se snažili vyrůst, schovávají hlavy do písku a lžou si. Klidně můžeš říct, že to nechápu - nechápu a obrazy se mi nelíběj, ale - i tak si můžu aspoň něco domyslet a chtít si myslet, že rozumím /cenzura/

melancholickej podzim zkrátka, můj miláček...proto mi je to blízké a možná ještě blízká forma...určitě teda

raděj soukromě

Já to viděl, ale napíšu ti později. Se omlouvám. Musím popřemýšlet doma a sepsat to. Už je to taky déle a já na to i pozapomněl. Jinak výborný nápad.

moc hezký....je mi to blízký...tip

Chtěla jsem už dávno odpovědět, ale pořád jsem čekala na někoho posledního ..., teď už čekat na sebe nebudu - také jsem chtěla napsat dlouhou řeč, ale není k čemu. O tom, že je křehká, hořká, hezká, silná, o ničem, výborná, jemná, hluboká pochybovat nebudu. Každou chvíli někdo slaví svátek, proto si zahrajem hru. Byla bych ráda, kdyby všechny ruce trčely na hoře a byly pro - a nejen ty ruce. Hra má jednoduchá pravidla, stačí napsat, o čem si myslíte, že je tamto nahoře. Klidně blechatá žirafa se zátkou od piva, která se ztratila se zoo ...Tím chci propojit mě s vámi, když vidíte, chci vědět, co se před vámi ukázalo. Ještě bych odpověděla zvědavci: ty mnohé významy teď chci právě najít - nesnažím se o to, aby bylo jasné, že jsem křičela radostí, že jsem dostala čokoládovej dort - ale myšlenka, pocit a atmosféra, kterou si každý může odnést. Někdy se nepovede, vím a jsou i lidé, kteří si neodnášejí nic. Není to jejich chyba, ale ani moje, nedávám jim sebe. Nepsala jsi o něčem jiném, na druhou stranu nemám ráda v básních velká témata - svět, když ho ve skutečnosti znám tak málo. Právě dnes jsem psala, že bych ráda psala pro čtenáře, ale ještě nejsem tak vysoko, abych to uměla, proto někdo vidí velké hnědé nic a někdo zas nepopsatelné abstraktno. A P_P: Děkuju. Třeba si to jen pochopil. Mrzí mě, že u každého druhého díla jevím známky prázdnosti, ale jde o to vidění, které máme rozdílné. Prosím jen o jasnost, cizím slovům nerozumím ... směvú a - fantasii se meze nekladou

Tak a avi, nezlobte se na ně ...

Drago> Zapomínáš...:-) Jak se tu všichni ohání jedním až dvěma slovy, já bych přihodil: "hořká" Hlavně ze začátku se mi vůbec nelíběj obrazy a ani to, jak jsou podány. Upřímně - popraskané rty bych od Tebe rozhodně nečekal. Takové odevzdané povzdechnutí s trochou ironie a kupou smutku. Nebudu se zbytečně rozepisovat - zdá se mi to dlouhé a trošku o ničem, ale - proč ne - třeba jsem to jen nepochopil...

d_w, smekám... je to opravdu silné... a nemám slov. snad kvůli pomlkám - uprostřed vět... T + K + V