Svatý Václav

Na kamenném podstavci náměstí znak,

s českou zástavou v ruce, na bujném koni

kupředu do dálky upírá zrak;

a hledě na naši zem, slzy teď roní.

Toť svatý Václav, patron náš,

jehož duch na nás ze sochy shlíží.

Ty jej as ale jen sotva znáš,

a to jeho srdce zle tíží.

Vždyť odedávna symbol on češství jest

a pomoc všem Čechům vždy sliboval:

úrodu, zdraví, mír, ochranu cest,

a lid český za to jej miloval !

Dnes však, kdy ovládly svět síly zlé

a kdy se před lidmi zavírá nebe,

na časy se nevzpomíná slavné minulé –

každý se stará jen sám o sebe.

Po lásce či přátelství dávno je veta,

zůstali jsme jenom dětinsky naivní.

Bez boje v područí cizího světa

přišli jsme o hrdost národní.

Tak zmar a hladomor plení tu naši zem,

kde dříve vzkvétala bohatá úroda;

a svatý Václav se pomalu stává jen

plačící legendou českého národa !