Adaptace

Nosíval jsem dřív v srdci svém

naivní o lásce představu,

o morálce, etice a chování správném;

slepě jsem věřil v milostnou ústavu.

Okolní svět se zkaženým dechem,

naplněn krutostí, lží a přetvářkou,

odvděčil se mi sípavým posměchem;

a já v moři hlubokém utopil touhu svou.

Kde je dnes konec mým bláhovým nadějím,

že upřímnou láskou vše v dobré se promění ?

Na takové nesmysly už raději nevěřím;

V netečnou skořápku city mé zkamení!