Sám uprostřed davu

Znáte taky ten pocit, kdy jste někde s partou známých či přátel, a zatímco se všichni výborně baví, Vy na to nemáte náladu, cítíte se úplně mimo, je Vám na nic..?

Sedím sám za prázdným stolem,

prázdným stolem bez ubrusu.

Potichu se dívám kolem

a snažím se věřit svému vkusu.

 

Prázdný stůl, prázdná místnost –

žádné okno, jen čtyři holé stěny.

Tak alespoň jeví se mi svět,

který vymyslel jsem si pro radost.

 

Prázdný pokoj je však klam,

neb jen zdánlivě jsem v něm sám;

lidí plno, zní jejich smích,

stále mám ty tváře na očích…

 

To by se jeden zastyděl,

když zrovna nemá chuť se smát,

když se jen na chvíli zasnil

a zůstal při tom mimo stát.

 

Nechápu je a oni nechápou mě

a propast se mezi námi otvírá;

zbývá mi jediné: smát se sám sobě,

když zrovna nikdo se nedívá.

 

Prázdná místnost, prázdný stůl,

rozhovor, co slyším tam někde vzadu,

místo tváří temné stíny;

zůstal jsem sám uprostřed davu.

 

---