Barva deště

Barva deště

Čas mi vzal naději

A já už ani raději

Nevycházím ze svého úkrytu.

Hleď na mou tvář,

Doufala jsem, že spatříš tu skrytou zář.

Nech mi tu prosím klíč,

Nechci, aby tě svíral chtíč.

Hleď na mou tvář,

Ta zář

Už mizí,

Mé oči slzí.

Prokletým se člověk stává

Aniž by básníkem byl,

Aniž se nějak namáhá…

Jen ty jsi mi zbyl.

Jsem tu sama a čas mi vzal naději,

A já už ani raději

Nevycházím ze svého úkrytu.

Hleď na mou tvář,

Ta tajemná zář

Již pohasla.

Noc mi donesla

Náš konec.

Zazpíváme si poslední píseň

Než nás strach a tíseň

Uzavře do kamenného hrobu.

Já věděla to po celou tu dobu…

Ne, lžu, a ty to víš.

Nejsme ti, o kterých sníš.

Hleď na mou tvář,

Už ji žádná zář

Nezdobí.

Snad ty, kteří nás zabili, svědomí pozlobí.

Nevidíte, jak to bolí?

Věděli jste, že mne to zlomí…

Pořád však neznám důvod vašeho mučení,

Snad milujete mučeného skučení,

Že obětujete život nevinný.

Buďte rádi, že nozodpovídám za vaše činy,

I za trochu viny

Bych vás odsoudila k smrti.

Hleď na mou tvář,

Ta zář

Ještě půjde zachránit.

Nikdo nám nemůže zabránit

žít.

Když podíváš se kolem sebe,

Co zjistíš?

Když zadíváš se na noční nebe,

Co uvidíš?

Naše láska vyprchala,

A já se vzdala.

Už tu není žádná naděje.

Ty si snad myslíš, že je?

Naše srdce pohřbili

A tím zabili

nás.

Snad je to jen klam,

Ale ty již nejsi ten, koho znám.

Proč zranilo se mé srdce

touto chybou?

Proč tě již nikdy více

Nechci vidět, nechci být s tebou?

Snad proto, že jsem poznala

Pravdu,

Snad proto, že jsem prohrála

Svůj boj.

Pokus se pohlédnout nahoru

A prohlédnout lež.

Pak mi prosím pověz, jakou barvu má déšť.

Já už nevidím.

Prozraď mi, kdo jsem.

Ve svých snech běžím začarovaným lesem

Ze kterého úniku není

Jen tvá smrt-vykoupení,

By mě dokázala osvobodit.

Nechci svou šanci zahodit,

A tak mi prozraď barvu deště,

Protože jen to mne ještě

Dokáže udělat šťastnou.

Představovala jsem si smrt krásnou,

Ale tole bolí.

Již nezhojí

Se nikdy zrada lidí,

Jež odmítli pomoci,

Přestože vidí

Naše utrpení.

Prozraď mi prosím barvu deště.

Chci naposledy vidět ještě

tento svět.

Hleď na mou tvář,

Prohlédni tu podivnou zář,

A pověz mi jen dvě slova.

Nemusíš je říkat zas a znova.

Stačí jen jednou.

Již nikdy nebudu tak chladnou.

Řekni, prosím: „Miluji tě.“

Je to tak těřké? Vždyť jen v této větě,

Se skrývá tolik citu.

Není to lež,

A tak mi prozraď, jakou barvu má déšť.