Miserable

Nikdy jsem netoužila po věrném hochu,
nechci děti ani rodinu,
přesto mé plány narušil mi trochu,
teď nesoustředím se ni hodinu.

Od dětství mi stačili kamarádi,
jeden po druhém mě opouštěli..
Ale další mě měli rádi,
o mojí lásku se nepokoušeli.

Chodila jsem cestou dobrou
do doby první zrady,
slaboch, co šel za jinou,
otočil se ke mně zády.

Další léta těžká byla,
i dnes brečím, když vzpomenu,
nikomu jsem se nelíbila.
Myslela jsem, že se zabiju.

Teď jsem sama a slabá,
sama i ve společnosti lidí,
že bych se teď lidí bála?
Všichni se přetvařují, všichni šidí.

Jeden, co říká, že mě miluje,
mi právě stahuje mé kalhoty,
se mnou jenom onanuje,
pak oblékne se, obuje boty..

Přes to všechno nedokážu od něj jít,
utíkám a nevím proč a kam,
chodím s ním čas zabít,
co zas příště udělám?

Mé rýmy jsou už unavené,
ale já je píši dál,
o neštěstí a o mém těle,
nechci žít a jít dál..

Kdo rozumí mému žalu?
Kdo mi pomůže?
Kdo neudělá zradu a
sejme si špínu z kůže?

Mé verše řeknou jen zlomek pocitů,
ostatní nikdo ni netuší,
chci se odprostit od emocí, od citů,
to lidem nepřísluší.

---