Zabiják

Zabiják Je rozpadlá zahrada a v ní rozpadlý dům, Branku má jek ze zlata, ale života jen půl. Kdysi býval krásný čistý a bílý jako sníh, Teď už je jen stará chátra a každýmu je pro smích. Bydleli v něm manželé on starý ožrala, A ona mladá krásná skoro jak princezna. Nebýval vždy takový, taky býval chlap, Než ho ale přemohl vtíravý pan chlast. Stalo se to po nehodě, kdy už nepracoval dlouho, A práce se pak stala pro něj jen představou pouhou. A ona jako pradlenka pracovala stále, Aby mohl ten ožrala chlastat si jak páně. Jednou ale zjistila, že už nedá odvrátit se dluhu, A tak i ona oddala se alkoholu. A pak jednoho dne přišla ta zrada, Kdy jim smrt řekla, že je má ráda. A dům tam stojí dál uprostřed samoty, Slunce už zapadá je tu čas temnoty.

---