Nemyslím si, že to, o čem se píše, musí být pravda.
Ale občas to autor přežene, pak řeknu, že je to kravina.
Můžeš to brát jako můj osobní názor bez váhy.
Klidně můžeš.
Hlavně, že jsem ti to říkala. Přeleženo volně: Strašlivě nenávidím a trošku mám rád - a. (někdejší Cattulus; nenávidím a miluji)
Vy se vždycky necháte zdeptat slovem; tohle tam nepatří a tohle jo. Ne, že bych byla stejná, o tom žádná.
A nemyslíš si, že v každé, strofě - sloce je něco, co tam vyloženě nepatří? Co tě sráží buď do reality a nebo ven z ní?
Jestli se ti jedná jen o tu konkrétní strofu, tak nikde není napsáno, že pravda pravdoucí je hned první verš; že je osamělá - není, a přesto v ní je takový pocit.
/v davu mluví jen jeden
město se začíná třít
o nebe/
Je jasné, že je tu popsaný celý jediný den, na jeho konci je nějaké to rozhřešení (jako je na konci dne spánek), ale nemusí být jasný; vlastně to může být
nic, nebo
další otázka, která se řeší
třemi tečkami.
Obalena v mouce; víš ta barva, ticho - mouka. Bledý obličej, cokoliv, tak sypká.
Nevím, proč se potřebuju hájit.
Jen kopej.
Odi et amo. Vole.
Ještě něco: asi jsi mi nevysvětlil, co je na tom kravina, poslouchám.
Latincky napanimaju.
Kravina??? Slova asi.
Znepřítomněna...budiž
výbuchy tich...záměr...dobře, dá se zkousnout
ale obalena v mouce? Samá metafora a najednou výraz tak syrový a skutečný. Na mě to přímo volá - já lžu, ona ve skutečnosti obalena v mouce není.
To mi připomíná básníky a pana Valeriána. Oblíbený citát.
Ať řekneš sebevětší blbost, když to podáš náležitě vědecky, vždycky se najde blbec, který ti zatleská.
Tím chci říct, že by správnou recitací zanikla podstata. Při recitaci se posluchač nechává unést především hlasem, ne slovem.
Jinak jestli chceš být hliněnkou, tak nechápu, proč se se mnou ještě bavíš.
V mém podání je všechno taková kravina.
Jak myslíš.
/pouhá slova
Stejně, mohl bys mi k tomu něco připsat? Všechno v tvém podání až taková kravina není (ale představ si svou recitaci toho úryvku a -).
Chci být pořád hliněnka, ale taky mi záleží na pohledech jiných.
osamělá dívka
znepřítomněna
přemýšlí nad
výbuchy svých tich
když obalena v mouce
mluví pouze oči
které vinu nenesou
To je ale kravina.
Nezlob se na mě, jo?
Nezlobím.
Dokonce se směju,
v tvém podání je to vážně kravina.
když obalena v mouce
mluví pouze oči
které vinu nenesou
hmmmmmmmmmmmm
¨******************************
Nádherná implicitní lyrika. Pro tohle poezii miluju.
Písmák