Když tají vločky

Na paloučku u studánky

poslední padá tiše sníh.

Jako když sypeš z bílé slánky.

Vločkám se stáhlo na moldánky,

vzpomínkou je jim zimní smích.

Koloušky každá na kožíšku

spěchá dnes ještě pošimrat.

Pro úsměv dovádivých smíšků

uhnětem vločky do koblížků,

když naposled si přišly hrát.

Roztají vzaté v teplé dlaně

a převtělí se v kouzlo snu.

S létem z nich jistě budou k mání

sasanky sněhobílé v stáni

i vonné květy jasmínu.