Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNemoc
09. 07. 2004
3
1
3281
Autor
Barman
V horečkách ztrácí se teplo,
chlad vře jako strach,
není teď kolem mě nikdo,
jenom ten virus - můj vrah.
Kde hledal lék a záplatu duše?
Na děti mířila nabitá kuše
a bezmoc, strach a zase bezmoc,
nic jiného necítil.
Padají mrtví a já tiše spím,
zdá se mi krásný sen...
O loukách v záplavách barev,
v záplavách máku,
ach bože! Zas krev.
Svědomí tluče, svědomí bolí,
sžírá mě prosebný pohled,
člověk však přivykne čemukoliv,
ideje konají dohled.
Ve jménu boha a ve jménu kříže
uchopil meč.
Neznaje slabost a neznaje tíže,
pobídl koně na poslední zteč.
Co srdcí zlomil,
co víry zabil,
co lidí zklamal,
zklamal i sám sebe.
chlad vře jako strach,
není teď kolem mě nikdo,
jenom ten virus - můj vrah.
Kde hledal lék a záplatu duše?
Na děti mířila nabitá kuše
a bezmoc, strach a zase bezmoc,
nic jiného necítil.
Padají mrtví a já tiše spím,
zdá se mi krásný sen...
O loukách v záplavách barev,
v záplavách máku,
ach bože! Zas krev.
Svědomí tluče, svědomí bolí,
sžírá mě prosebný pohled,
člověk však přivykne čemukoliv,
ideje konají dohled.
Ve jménu boha a ve jménu kříže
uchopil meč.
Neznaje slabost a neznaje tíže,
pobídl koně na poslední zteč.
Co srdcí zlomil,
co víry zabil,
co lidí zklamal,
zklamal i sám sebe.
1 názor
Miroslawek
29. 09. 2004
minulost s přítomností se stále kamarádí. Násilí bylo, je a bohužel bude. Já holt píšu o tom co mě trápí.