v závějích dešťových par

v poloměru slunce

krčí se svět

a v údolích se brodíme

závějí dešťových par.

v zádech kudly zarařené

životem

léčíme si ztrátu krve

trpkostí.

louky jsou opilé

větrem a ztrácí

vládu nad svými květy

i těmi co dosud nevykvetly.

nakonec skončíme mrtvi

a plní optimismu

s tváří vtisknutou

do vší té barevné nemilosti.