Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNepřiznám
Výběr: dream, Print, Carodej
13. 07. 2004
32
0
10333
Autor
Craerassy
Ve dnech svých zamykání
obcházím po špičkách
tvá pole
kolem nich rozmazávám
obrysy svého těla
uléhám do ztracena
Žena co nemá rám
touha tvá
potemnělá
na cestě k šílenství
cestu máš mnohem kratší
v křížení umanutí
zarytě ti mlčím
nepřiznám
Já sice chápu to, co chtěl Lyryk říci, ale tím se dostáváme na základní otázku - co je to poezie a pro koho je co poezie. Každý máme asi jiné normy. Já, určitě stejně jako Lyryk a řada jiných určitě nepodporuji tu nekonečnou řadu říkanek, která se na Písmáku objevuje. Jenže, jak stoupáme výš po pomyslném žebříčku, zastavíme se ve svých "potřebách" asi každý jinde. Pro mne je, troufám si říct, vzorem toho, jakou bych třeba já chtěl číst, ale možná i psát poezii právě Craerassy. A tomu, co je pomyslně řečeno "nad", to, co mohu často číst u Lyryka a řady "renonovaných" Kritiků - básníků - už neholduji.
Určitá srozumitelnost je pro mne nutná. Básní předávám sdělení, mluvím li o sobě, a také to tak povětšinou očekávám od ostatních. Nejsem introvertní básník, který si libuje ve vytváření osobních šifer - tom, čemu Lyryk říká - hlubší hra s jazykem. Ta hranice je totiž dost vratká a někdy mám nepříjemný pocit, že některé básně skutečně zavání dadaismem nebo surrealismem nejhlubšího zrna. Jednotlivé jinotajné obrazy jsou v básních už tak nahuštěny, že jim defacto nerozumí ani tvůrce, protože se mu "jen tak mihly" jeho myslí.
Samozřejmě, že je dobré, když báseň dává prostor vlastní imaginaci čtenářově, ale - je skutečně dobré, aby se to, jak je dílo vnímáno, naprosto rozcházelo s představou autora? Připomíná mi to malířskou metodu, kdy cáknu barvu na plátno a nechám každého, ať si představuje, co to asi tak může být.
Nelíbí se mi ona předem vyřčená premisa - čím je báseň nepochopitelnější, čím víc je v ní neologismů a patvarů, čím víc jsou to jen mihotavé stíny obrazů, pokud možno ještě v pokřiveném zrcadle, tím je lepší. Setkávám se tu s řadou básní, pod kterými publikum znalců nadšeně tleská, ale mně, ač se nepovažuji zrovna za poetického ignoranta, zanechávají v duši jen zmatek a z toho plynoucí nevoli. Autor mi NEDOVOLIL sdílet jeho sdělení... a to mne naopak irituje.
Proto je pro mne právě Craerassy zosobněním pravého tvůrčího idolu.
zkrátka ti sedla... tak fajn..
:)
napsala toho dost, do jara máš co číst...
Carodej...Tebe jsem tu tedy pěkně dlouho neviděla a najednou si přiletíš jako vítr a proběhneš mi myšlenkami:-)...nejsem básník, Carodeji...jsem ta, co popisuje papír myšlenkami a prožitky...a nikdy nebudu psát podle pravidel a rytmu...to není nic pro mě...proto jsem moc ráda za to, co jsi napsal...pro tohle sem dávám své věci...aby je mohli číst ti, kterým jsou obsahem blízké, a kteří mají svůj vnitřní svět, do kterého mě taky pustí tím, že je mohu číst a nenechají mě tápat a lovit si sem tam nějaké slovo a nerozumět jejich významu...děkuju...:-)
Nepřiznávám ani já, nikdy nepřiznám, snad si v tom libuji či co, nechci být zranitelná, tím to bude. Kráááásná - T****
...jak moje 16 - 20...pět roků halucinované platoniky...chození od tam nikam...od nikud tam...
/t
Lyryk je nejspíš odborník, nic proti, ale já tam nic nepostrádám...
jako pozorovatel, ta srozumitelnost je mi bližší...:-)
rainman...podle čeho se tu dává nálepka odbornosti? já nepíšu pro odborníky, ale pro vás, kdo mě čtete a nechci právě pro vás být nesrozumitelná..k čemu jsou slova zabalená do papírků jako bonbóny, když se k nim ne každý dostane..:-)
dyť jó, já myslel jeho kritiku, jako on to rozebrat nedovedu, cítím to jako Ty, a to jeho hodnocení jde tak trochu mimo mě... myslím, že kdyby se chtěl takhle zabývat mými dílky, nejspíš by mu většina připadala dost primitivních :-)
rai...nejde přeci psát podle přesně daných formulek...kašlu na to, jak mají být roděleny slabiky nebo kolik slov má dávat rytmus...však víš...líbí se mi, jak píšeš a je mi fuk, jestli odborník řekne, že je něco primitivní...já si nebudu hrát na někoho, kým nejsem..
to jsi jedna z mála...ještě že tady je takových lidí o něco víc než v reálu...:-)
Protože po mnohonásobném čtení mám pocit, že tak trochu začínám tušit o co jde... tak se mohu (konečně) přihlásit o slovo se svým Tipem... který jsem ostatně mohl dát ihned... protože krásná je... Ať už jí já rozumím nebo ne...
TIP...a díky!
pozorovatel
18. 07. 2004
pozorovatel...já nechci psát jako ti, co svá dílka považují za těžká..chci, aby ti, co čtou rozuměli a jsem ráda, že nejsem sama:-)
ó ženo kde máš rám, před tebou poklekám, potěmnělý touhou v dětství, nepoznal jsem pokrytectví, to tvůj obrys u mne sténá
nepřiznaný do ztracena ? tělo vzdychá v kříži mlčí, duše zarytost ji mučí...zamykání zamotané, jednou skončí, slza skane...:-))) tip
ach ty sladký anonyme
pod hábitkem touha dříme?
a co tvoje nepřiznání
kampak poslat děkování?:-)))
jo, tahle je moc dobrá ... kdybych uměl psát hlubší kritiky, tak na tuhle bych ji možná napsal ... ***
Hlubší kritiku nesvedu, ale je to opravdu velmi dobré a myslím, že patří k Tvým nejlepším. *
Nic mě k tomu nenapadá!
Tak vTip (namíchávací ať ti to de stále tak dobře)
JiKo...ty koledníčku jeden...namícháváš si pomalu, ale rytmicky...jedu...?:-))))
zatímco verš "uléhám do ztracena" je zřejmě originální, hned následující "Žena co nemá rám", verš který nadchl čtenáře, originální není; inklinujeme k tomu co známe; a stejně tak i autorka, dává si přísně záležet na srozumitelnosti, pro mne ovšem na úkor zajímavosti; v kontextu ostatních básní cítím, že její postoj se v tomto ohledu nemění a lze tento rys prohlásit za jeden z typických projevů autorky -> srozumitelně vyjádřit své pocity; postrádám, nejenom zde, hlubší hru s jazykem, tématický odklod od vlastního já, zavržení popisnosti směrem k enervujícnější obraznosti; tato moje poznámka rozhodně nemá být zavržením autorky, domnívám se, že má na to, aby překročila samu sebe, ale bude nezbytné pustit se s odvahou víc na tenký neprobádaný led... (na tip to rozhodně je.-)
Lyryku..děkuji a přiznávám...a není to poprvé...povrchnost. Je snažší dávat to, co je vidět a zbytek nechat uvnitř...pro mě je snažší psát takhle, protože jít do hloubky znamená víc se otevřít ..Ty víš, jak to myslím...
je jeden důvod, proč má smysl svoje niterné věci vypouštět -> dává to příležitost vytvářet si nové; ovšem k tomu je třeba mít opravdové důvody překračovat své (i bílé) stíny; je k tomu třeba mít i sílu přežít neúspěchy; nemít tu sílu není vada, je to popruh, který zdržuje, a po utržení zas člověk přelétává, chápu tu opatrnost, je většinou velmi oprávněná a zachraňuje leckdy holý život; .-)
z mého úhlu pohledu je především přívlastek potemělá nadbytečný...
a stejně tak ono nepřiznání...
zbytečný dovětek. K čemu je? Mlčí se a z toho plyne mnohem větší síla... než z vysvětlění, že se nepřizná (kdokoli nebo cokoli)...
ale jinak stejně nadstandard.
*
Don´t_worry
14. 07. 2004
srha..potemnělá nepatří k touze, ale k ženě. já ji za důležitou považuji stejně, jako nepřiznám...bez toho bych to cítila hrozně useknuté a navíc se to točí kolem nepřiznávání, ani ne tak kolem mlčení..ale stejně děkuji za kritiku..:-)
Sn_vojáček
13. 07. 2004
Žena co nemá rám
touha tvá
potemnělá
Na cestě k šílenství
cestu máš mnohem kratší
v křížení umanutí
ti zarytě mlčím
nepřiznám
Krásně vyjádřené - díky a veliký TIP
...k přiznáním odsouzení
kauce převysoké platí
a kde vzdálenost
do kruhů se stáčí
doufají v amnestii
a z barev pečlivě vybírají...
asi Tip, no, víc neumím
:-)