Být chvíli sobecká

Hodně velká depka.

Být na chvíli sobecká.

Ukrást si na moment střípek pozornosti.

Ukázat, že dokážu být krásná i odvážná.

 

Dnešní den začal poklidným, krásným ránem a končí zšedlou, uplakanou nocí.

Dnešní den nebyl klidný, jako žádný v naší rodině.

Pár hádek, sem tam úsklebek.

 

A není tu nikdo, komu bych mohla ukrást střípek pozornosti.

 

Proto sedím sama v pokoji a píšu sem, na internet

tahle básně a věřte mi, není přitom teď vůbec krásně.

Vyplakávám se do monitoru.

 

Díky své rodině jsem poznala, co je to radost, když jsem s babičkou,

ale taky, co je to ta největší bolest a odmítání z rukou

mých rodičů.

 

Jo, mám sice všechno co chci. Dostávám to, co si možná ani nezasloužím.

Ale já chtěla vždy víc, chtěla jsem zkrátka kousek jejich pozornosti, pár

laskavých slov.

 

Místo nich jsem od mámy vždycky dostala jen příslib něčeho, co nesplnila, nadávky, že jsem neuklidila.

 

A proto teď nechci slyšet nic z jejích úst, protože se mi zdá, že ať už řekne cokoliv, budou to jen planá slova.

 

Proto sedím tu a prosím, znova a znova.

Být na chvíli sobecká.

Ukrást si na moment střípek pozornosti.

Ukázat, že dokážu být krásná i odvážná.

 

---