Z levého boku

   Znám od vidění člověka, o němž mi bylo řečeno, že se jmenuje Petr Panchártek. Pokud náhodou někdy nepřičichl ke staročeštině, asi si občas blahořečí, že při vší smůle ještě vyvázl dobře. Že se po nepatrné záměně mohl jmenovat ještě o kus hůř. Doufám, že se nenajde žádný zlomyslný češtinář, který by mu vzal jeho vlastní bezesporu příjemnější pravdu a vysvětlil, že významově se má „panchart“ k „parchantovi“ asi jako „prašť“ k „uhoď“.

   Z podobného soudku pochází slovo, které se jako jedna z mála nadávek toleruje i holywoodským klaďasům s jen trošku neholenou tváří - dovedete si snad představit Bruce Willise častujícího své protivníky u nás tak rozšířenou pejorativní anatomií? Tím nejčastějším osočením, které z jeho úst uslyšíte, je „ty bastarde“. „Bastard“ je O.K., bastard se bere. Na rozdíl od výrazu stejného významu, nactiutrhačného „you son of bitch“.

   Všechny zmíněné nadávky mají společný původní smysl, označují dítě „z levého boku“. Ta poslední ale již leží za hranicí neškodnosti a její vysílání je podmíněno hvězdičkou. Nemylme se ovšem a nepokládejme její českou podobu za danajský dar imperialistické angličtiny. V češtině ji jako původní můžeme doložit již glosou ze třináctého věku, kde anonymní řeholnice jednoho pražského kláštera praví, že „Lector Vituz jest krásný kurvy syn.“

   Veškerá dnes užívaná slova podobného původu tvoří však jen velmi nesmělou hromádku oproti pokladu výrazů našich předků. Ti měli pro nemanželské dítě, jeho narození i jeho matku nepřeberné množství barvitých opisů. Všechna dále zmíněná pojmenování je možno nalézt v jedné jediné rodné a křestní matrice postihující zhruba druhou polovinu sedmnáctého století. V kolonce „otecz“ tak s trochou štěstí můžeme spatřit třeba „otecz ssel na orzech“, „otecz zmrzl v kříku“ (= ve křoví), „otecz kdesy wandrowal“. Velkou obeznámenost vesnického lidu s Biblí snad dokládá poznámka „(otecz) ssel do emaus“- Emauzy jsou místo nedaleko Jeruzaléma. Alternativním výkladem, kterému nasvědčuje psaní s malým „e“, je, že „emausy“ ztratily v řeči lidu místopisný význam a utvořily zaznamenání hodnou vazbu, pozoruhodně analogickou s dnešní mluvou – „jdi do emaus!“

   Těžké postavení samorodičky může ilustrovat záznam „dievka porodila syna Waczlawa, kdo je otecz to se nevy“. Je nasnadě, který z možných významů má zde slovo „dievka“. Obzvlášť obrazotvornou mysl měl zřejmě písař, který zapsal: „Maryna Nanechova z Stepanowa stratyla potkowu w přídolským Rybníku w czerwenci a porodila czeru jmenem Dorothu.“ Není těžké uhodnout, jaký akt je asi míněn ztrácením podkovy, dodám-li, že se řečená Dorota narodila v březnu.