Jsem

Jsem

Jsem sprostý chlap, co zlomil tvoje srdce.

Jsem sprostý muž, co touží po tvé ruce.

Jsem člověk, který touží hladit tvoje tělo.

Člověk, který pozná co by se dělat mělo.

Jsem člověk, který dělá přesně to co nemá.

Přesto, tvoje ústa zůstávají němá.

Jsem slaboch, který dělá přesně to co nechce,

však ubránit se tomu nejde nijak lehce.

Jsem hlupák co se bojí věcem učinit za dost,

protože by musel přiznat svoji slabost.

Jsem surovec co raní tvou duši přímým slovem.

Nejvíc se však bojím, že musel bych říct: „sbohem…“.

Pořád čekám na to, že zázraky se stanou,

že té kruté lásce jednou dám nashledanou.

Že přestane nás pálit. Přestane nás poutat.

Zatím mi však zbývá ve dne - v noci doufat.

Jsem naivka co věří na přátelství čisté,

jež dovoluje dýchat, a přesto je …. Je jisté.

Naivně si myslím, že nemusí se krýt.

Že přátelství, pravé, dovoluje žít.

Jsem smutný klaun, co zamkne svoje srdce.

A tím se snažím uvolnit rozumu svému ruce.

Chvíli to pálí. Chvíli bolí.

Ale už nikdy mi to nedovolí

zastřít svoje oči závojíčkem touhy.

Vždyť milování je v čase jen okamžik pouhý.

Jsem směšný … pokud chtěl bych milovati dále.

Jsem blázen, jež věří na přátelství stálé.

Jsem komik, který hraje přes den roli svou,

však za oponou noci může žalem zahynout.

Jsem ponocný co dumá nad zoufalstvím světa

a hledám slova jak říct, že po lásce je veta.