Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePohádka o nevěře
Autor
Debbi
Pohádka o nevěře
Žila jednou jedna a žila celkem spokojeně. Za okny jí kvetly muškáty a po večerech vařila džem z ovoce, které jí její muž nosil ze zahrady. Celou zimu jím pak plnila buchty a lepila cukroví. Tak to šlo, bez zvláštních výkyvů, léta a léta. Proč ne?
A potom přišlo něco s čím nepočítala - dá-li se s něčím takovým vůbec počítat. Nejdříve to byl jen hlas. Někde ho potkala a zaposlouchala se. To byla první chyba! Hlas jí upoutal. Byl vemlouvavý, přesvědčivý a infekční. Dostala křeče. Povolily jen ve chvíli, kdy ten hlas pustila k sobě a naslouchala. A protože s jídlem roste chuť musel přijít okamžik, kdy jí hlas přestal stačit. A tak si ho zhmotnila. To byla druhá chyba! Od toho okamžiku žila jedinou myšlenkou - utopit ten hlas někde hluboko v sobě. Zabývala se jí tak intenzivně, že zapomněla na to že sama uznává určité zákony, hranice a mravní hodnoty. A protože účel světí prostředky dosáhla naplnění i téhle myšlenky...
Ta chvíle měla sílu blesku a chutnala po hořkých mandlích: "Chtělas to - máš to! Nepátrej po důvodu. Ničeho nelituj a hlavně - nechtěj pokračovat. Méně je více právě v tomto případě. Nedali ti rozum jen proto, že jim zbyl! Tak mysli!" říkal jí jiný hlas, tentokrát ten její. Byla rozhodnuta ho poslechnout. I tak získala mnohem víc, než v co si jen troufla doufat...
Ale potom se ozval ještě třetí hlas. Zcela odlišný. Tenhle hlas byl zlý a mluvil jinou melodikou. "Proč to děláš" říkal, "co s tím sleduješ?! Co si od toho, pro Boha, slibuješ?! Sobě nepomůžeš a jiným ubližuješ! Jsi hloupá, sobecká a nezodpovědná!" Rozhodla se bránit: "Nejsem na sebe pyšná ale nejsem horší než ostatní - nemíním pouštět do lánu růží pluh jen proto, že jsem ztoužila po jediném květu!" Neposlouchal jí. A mluvil dál. "Tak si to přiznej, nemáš na to právo!" Mluvil a mluvil... Tenhle hlas nechtěla poslouchat. Bála se, že má pravdu. "Najmi si službu na špinavou práci" napadlo jí. Ale pak se rozhodla umlčet ho sama. Sáhla mu po krku. Chtěla ho jen ztlumit, aby tak nekřičel co nechtěla slyšet. Ale on přestal křičet a začal řvát! A tak stiskla... jako když rdousíš ptáče - a nastalo ticho! Proč ne? Jen ty, kdo jsi sám bez viny, hoď po ní kamenem...!3 názory
Hezké, moc hezké.Znám to tak nějak z druhé strany.Můžu vidět, ocenit a snad i zatoužit.Ale jen na chvilku.Miloval jsem ji i po deseti letech, když odešla.Zradit milujícího člověka bych nedokázal.Zač bych potom stál?Proto máme svědomí.To je ale jen v mé hlavě, není to žádné odsouzení.