Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Lovosice, 20.7.2004.

22. 07. 2004
1
0
1919
Autor
MártyV

Lovosice 20.7.2004.

 

Kroupy neroztály
děti si ještě hrají
z jejich žil
nepřeteče krev
pupeční šňůrou
do své startovní dráhy…

 

Ještě chvíli si hrají
než náhle dospějí
ve školce s očima do zdi

 

zatímco ostatní
budou moci
ještě pár let
nevědět co vlastně činí

 

ještě pár let
než budou muset dělat
jako že už to ví

 

ale co když nevědět vůbec nic
je nejopojnější drogou
jenže jak jí okusit
a chtít se vrátit
vzít za kliku
a říct tady…

 

 

 

 

 


vesuvanka
23. 07. 2004
Dát tip
Děkuji za vysvětlení, to musel být hrozný zážitek být svědkem tak tragické události a dovedu si představit, jak to na Tebe zapůsobilo jako na otce. Znovu jsem si teď báseň pozorně přečetla a verše mi došly. Možná, že by bylo dobré to jen náznakově napsat do prologu. A tak dodatečně tip i za to, jak se dovedeš vcítit do bolesti druhého.

MártyV
23. 07. 2004
Dát tip
Jenom ještě pro upřesnění, svědkem té nehody jsem nebyl, dočetl jsem se o ní v novinách.

Kimísek
22. 07. 2004
Dát tip
Zní to pěkně, ale smysl je mi utajen. :o)

vesuvanka
22. 07. 2004
Dát tip
I mně se báseň docela líbí, ale také jsem nepochopila její smysl, přitom Lovosice mě oslovují - jezdím do Českého středohoří

MártyV
22. 07. 2004
Dát tip
Jedná se o takovou mou reakci na tragickou nehodu, která se tam ten den stala. Zůstali tam čtyři lidé, mimo jiné rodiče třech malých dětí. Sám, jako otec dvou malých dětí, jsem se nemohl zbavit představy, jak se asi ty děti ptají, kde je maminka, kde je tatínek. Třeba moje děti jsou na nás dost fixovány, hlavně na mámu, raději si ani nedomýšlím tu hrůzu, kdyby tady najednou nebyla. Z těhle pocitů je pro mne nejlepší se vypsat, ale někdy je to vážně těžké...

MártyV
22. 07. 2004
Dát tip
Jedná se o takovou mou reakci na tragickou nehodu, která se tam ten den stala. Zůstali tam čtyři lidé, mimo jiné rodiče třech malých dětí. Sám, jako otec dvou malých dětí, jsem se nemohl zbavit představy, jak se asi ty děti ptají, kde je maminka, kde je tatínek. Třeba moje děti jsou na nás dost fixovány, hlavně na mámu, raději si ani nedomýšlím tu hrůzu, kdyby tady najednou nebyla. Z těhle pocitů je pro mne nejlepší se vypsat, ale někdy je to vážně těžké...

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru