Výběr několika dnů v roce

" Já....no.... chtěla jsem mu  pomoct , ale nechtěl a tak jsem šla pryč......

"Jsi hloupá kráva ! " rozeřval se .

" Pochop , nemůžu za to ! "

" No ,  a on si tam jen tak v klidu a pokoji zdechnul , co? "

" Nevěděla jsem....."

" Nevykrucuj se , "skočí mi do řeči a bez dalšího slova zabouchne za sebou těžké kované dveře .

V první chvíli mě napadne , že je to vůl , korunovanej , ale na druhou stranu má pravdu . Když jsem ho tam viděla jen tak sedět opřeného o zpola oloupaný sloup jak mu vyčerpáním padají víčka , tak se mi nechutí zvedl žaludek . Vypadal hrozně :

" Ahoj Robe , " oslovila jsem ho . Nereagoval vůbec na nic . Ani když jsem mu luskala prsty před očima . Tenhle týpek " byl " můj kamarád . Sice počítat ho mezi ty nejlepší nemužu , ale to už teď nikdo nezmění. Vůdce naší tlupy , idol všech , mág . Jenom mě nenáviděl . Hlupák , nechal se nachytat s holkou mého bráchy . Řekněte , kdo by to neprokecl ? Ve svých 18 se nastěhoval do jedné opuštěné díry jenom proto , aby nemusel být doma podřízený lidem , střídal práci jako holky - vzpomínám si jak jednou stratil šňůrku s různě barevnýma korálkama a byl z toho špatný celý měsíc do doby , než ho našel . Každá kořist jeden korálek - bílý :panna , červený : nedobytná , černý : ty ostatní . Směšná hra . Vzpomínám si jak se jedno chlubil , že za slušný peníz pomáhá na hřbitově sekat trávu . Kluci si pak z něj utahovali , že až skoná , tak to ani nepozná . Domov jak domov . ¨Mě spouta nepřátel , problémů , dluhů . Špatný synek .

Slibovala jsem si , že ho jednou musím vidět nadně , i když to bylo málo pravděpodobné , jelikož měl vice štěstí jak rozumu . Po včerejšku jsem se modlila , aby to bylo brzo - nemohla sjem přenést přes srdce to , jak mi předevčírem na koupáku stáhnul plavky . Ochotně se nabídl , že mi namaže záda , vtipkoval a smál se . ožná to byla moje vina . Nevšimla jsem si odvázaných šňůrek a rozběhla se k vodě . 

" Kreténe , " rozeřvala jsem se na něj přes celý koupák . Jen jsem na sebe upoutala pozornost . Ochotně mi můj svršek donesl.

A včera , když jsem vešla do toho starého domu , vzala bych všechny ty hnusné slova zpátky . Jeho pěkný ksichtík se svíjel úzostí , vlasy měl slepené mazlavou tekutinou , kůže podřená a poškrábaná , popraskané rty  a pod levým okem nalitý monokl , který i v tom šeru hrál všemi barvami . 

Rozhoupala jsem , se strachem jsem přistupila k němu a nerozvážně mu přejela dlaní po tváři . Trh sebou .

" To spraví pusa , kotě ............ " první hnusná a hned urážející slova . Držela jsem se abych mu jednu nevrazila . Zlostně jsme vyběhla ven , zabouchla za sebou dveře a namířila si to domů .   

Dneska mě ohromila  zpráva o jeho smrti ,  tak jsem se běžela podívat . Hmm ,  je to pravda . Bulím tu a čekám kdo mě příjde ještě seřvat krom bráchy , který si už posloužil . Nevím proč mě to tak vzalo . Snad špatné svědomí ? Nebo .... ? 

 __________________

O několik dnů později

Stáli jsem tam všichni do jednoho a ješte spouta jiných lidí . Většinu jsme nezlala , ale něco nás spojovalo , a to ta hnusná černá barva . Kluci z party byli nezvykle vážní a takoví jiní v těch kvádrech . Byli tu i Robovi rodiče . Oba zaražení . Matka si dokonce při obřadu utírala hedbábným kapesníčkem proud slz , které se jí plavily z očí . Tehdy jsme to všechno pochopili . Rob byl synkem zazobaných rodičů . Ten kněz by neměl mluvit , tak z cesty . nechápu , kde bere takové ponuré slova . Sakryš , vždyť nemám kapesník .

___________________

O den později

Všichni držíme smutek . Přemýšlím o tom , když míjím všechny ty náhrobky a hledám ten správný hrob . Nechápu , že zrovna takový člověk se zaryl všem tak dobře pod kůži .

Před jeho hrobem stojí osoba a po chvíli zjistím , že ji znám .Nevníma okolí a jen se  hloupě dívá do jednoho místa .

" Ahoj Luky , " upozorním na sebe . Očividně se zarazí a hodí po mě pohledem .

" Co ty tady ? " řekne místo pozdravu . Němě pokrčím rameny .

" Se ti teda divím ..... nesnášela's ho nebo ne ? A on přitom ..."

" To není pravda ! " bráním se  : " Dokonči to ."

" Na tom teď už nezáleží . "

" Nebyl žádný svatoušek , "  vyhrnu : " Dělal pitomosti , pořad se posmíval a vyváděl jak malý . "

" SPOUTU VĚCÍ NEVÍŠ " 

" A taky radši vědět nechcu ! " nevydržím nevykřiknout . Provokuje .

" Určitě je rád , že jsi tady . "

" Jak můžeš vědět .. ? "

" Měl tě přece r.. "

" Neříkej to , nechu to vědět ! Nesnáším ho , nenávidím , je to hnusák hnusný a ... a ... "

"Chtěl ti koupit ten prstýnek , který se ti libíl v tom krámku na konci pasáže . Víš , ne? tehdy pršelo a běželi jsme se schovat . Obdivovala's ho . "

Vzpomínam si . Byl stříbrný se zeleným kamínkem ....

" Byl celý nadšený , že ho tam ještě měli a přišel mi ho ten den ukázat. Měl takový strach  z toho jak ti ho dát . "

" No a co se mu stalo ? " do očí mi lezou slzy a já se je snažím zahnat rychlým mrkáním . Nepomáhá to . ¨

" Kdo ví . Asi auto . Nevím . Měl celou dobu v hlavě jenom tebe a ty ..."

" Promiň já ze to nemůžu ..... " vzlyknu a slzy  , kterým jsem tak dlouho bránila se pomalu palví ven.

" Já vím ... "

A tak tam stojíme my dva , jeho nej kamarád a já... kdo jsem vlastně já ?  Hloupá nána , že jsem nepoznala to , co mi tady celou tu dobu tvrdí Lukáš nebo si vymýšlí ? Těžko .

Ztratila jsem něco , co jsem ztratit chtěla , ale nevěděla jsem jak moc mi to bude chybět ......