Sušice

Pán který ví všechno a nemá komu to říct. Prochází, usmívá se a jeho bílé vlasy mlčí s ním. Když jsem před pár dny přijížděl, viděl jsem ho ve vlaku, který hořel. Hořel s námi, cestujícími, ale nakonec dojel (hořela ložiska).

Reklamy tu nepřerušují klokot běžného denního života. Zdejší lidé jsou rozumní, a když je slunce hodně popichuje, koupou se v Otavě.

Dva kluci skáčou jako v Mostaru z mostu uprostřed města do nehluboké řeky. Mezi kačenami plave pes.

Rábské náměstí

„Suvenýry“, upoutala můj zrak výloha. „Ale proč nabízejí negližé?“ zeptal jsem se těhotné víly. Na očích měla lístky fialek. „V lednu tu budou padat rampouchy. Přijeďte.“ Pronesla víla a zmizela v horkém vzduchu městečka.

Horažďovice, restaurace „Na růžku“

Nečinnost v tomto hostinci se dala krájet.

V modři hustého cigaretového dýmu jsem zahlédl stojící čas.

Bylo po poledni.

Starý muž osvobozen od tíže přebytečného chrupu

šišlal svůj životní příběh do sklenice s pivem.

Muži tu byli vysocí a svalnatí, hlavy měli hustě porostlé vlasy,

které se jim na krku kroutily v prstýnky třpytící se potem.

Nesedl jsem si do salónku, ač jsem mohl.

Nešel jsem na dámskou toaletu, ač jsem měl.

Snědl jsem jen velký kuřecí řízek s maštěnými brambory,

vypil řeku limonády a

pan vrchní mi napsal na účtenku milostnou báseň –

platím pouhých 58,- Kč.

Kemp v zátočině

Ze zatáčky řeky se kouří – vaří se kakao (díky, svůj džus jsem už měl)

A ti hladoví snídají párky. Nejspíš.

Těm co stále ještě prodlévají v říši Morfeově všechno snědí

a oni pak budou láteřit nad rozlitým pytlíkovým čajem.

Tak se žije v kempu – nasytit, odpočinout, nasytit, odpočinout.