Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTřeba zrovna dnes
29. 07. 2004
10
0
5141
Autor
JiKo
Marně voním k větru
když ovívá mou tvář
necítím vůni tvého parfému
co vtiskla se mi do peřin
Slza tesknoty se koulí po polštáři
a vsákne se až na jeho konci
až tam kde cíp snese úděl pláče
a taháním za prošité lemy
chce obalit mou hlavu
plačícího
Necítím tě vedle sebe
je teprv něco po páté
a já teskním
Nejsi tu - tak strašně dlouho
V šest
možná už v šest
přijdeš
se sladkým úsměvem
co nafackuje mým představám
že jsi odešla
Jsem tu, těšil jsi se? radostně se optáš
a já zapomniv na všechno soužení z čekání
odpovím ledabyle - Normálka...
a co s ní my, ženský, máme dělat? .. nás tím akorát znejisťujete a jste sami proti sobě..
stáhneme se..a přestanem se usmívat..
to je asi taková chlapská ješitnost nebo co...nevím...mám to jen odkoukané od jiných :-)
bože..:)) odkoukané :))
ech, blázni ješitný... si jen zaděláváte na perný chvilky, uplakanýý večery a tak..
:)
Ravenwings
29. 07. 2004
Spolu s prologem je to nádhera...
(Není asi nic tak trestuhodného... jako je pád do obyčejnosti těch chvil, které jsme naopak měli povznést až k oblakům...)
TIP… a díky