Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Žití

22. 09. 2000

2258

Autor

Stínovlas

r. 2000

Jsi mládě, modrooké děcko,
o životě ještě nemáš zdání.
Hračky, táta, máma – to všecko
tvé průhledné bezbarvé já brání.

Zase končíš další nudnou školu,
pravdu ještě nedokážeš uvidět.
Podoben lodi v přístavním molu,
plachtoví napjaté, před sebou širý svět.

Jak letošní ptáče brouzdáš v dálavách,
nestačil jsi cizí kraje obletět.
Rána, tma, bolest - topíš se v obavách,
zdá se ti, že uvadá tvůj mladý květ.

Až láska vytrhla tě z letargie,
slané krůpěje smáčí rozjasnělou tvář.
Štěstí ve zdivočelém srdci žije,
jen pro tebe Slunce maluje svou zář.

Další lásky přeukrutné - smutné hoře,
přes to všechno trápení nechceš zůstat sám.
Marně chytáš vítr, uhladit chceš moře,
zbývá jen čekat, jak tě osud pohoupá.

Staré vzpomínky ti mysl mlží,
kdo jsi sám, nedokážeš uvidět.
Skrze okno prohlédneš jen ztěží
u toho okna končí teď tvůj svět.

Nevzdávej se snadno však,
počkej co život přichystá ti.
Probuď křídla, zvedni zrak,
než tvá duše se v prach navrátí.

Miracleion

29. 09. 2000

Dát tip

Reflektuješ zklamání ze světaběhu, krizi empatie v současné technocentrické společnosti? Nejsi sám a používáš podobná slova jako jiní. Myšlenku máš dobrou, chápu rozčarování, rezignaci, život je příliš křehký a zranitelný. Problém je v tom, že slova a výrazy jichž užíváš jsou zprofanované, verše občas sedí jen na úkor rytmu a plynulosti básně. O smysl by mělo jít především, ten má však být podepřen jazykem, dikcí, metaforami, jež hladí duši. Směřuješ správným směrem, jen cesta po níž jdeš možná není přesně ta pravá. Piš ale dál a snaž se tříbit svůj projev. A jak již ti někdo radil u jiného ze tvých děl, chce to číst, číst, číst. Poezie jsou totiž pro čtenáře především slova. Pocit je až to, co ze slov vyplyne. K ostatním tvým dílům přibližně totéž.