31. Pohádka Ol-Še(1992)

Byly jednou jedny staré olše. No, vony ty volše tam nemusily bejt, ale zase by tam nebylo tak moc živo. Každou večerní noc na jaře pod nejstarší olší zpívaly(tedy spíš kvákaly) žáby. A kolem najednou šel JAN NERUDA a napsal básničku Žáby, no nekupte to....

Ale v zimě mrzlo až praštělo a žáby proto nepřišly(komu by se taky chtělo??). Byla jim zima. Akorát nahoře lítali velcí černí krkavci. Obrovští černí vodporní havrani.

Ivan, jda kolem s Nastěnkou vida jak olše trpí vza sekyru vysekavš do ledu otvor. Vyskočila štika a stala se z ní JELENA PŘEKRÁSNÁ. Nevěřili byste tomu, ale dala najednou Ivanovi lóbanec přes celó chlemtačku, že ho to málem studem před Nasťou porazilo. A ještě dodala: „Děkuju Ti, mocný zachránče.“

Nastěnka se naštvala a dost rozzlobeně zaržála: „Ty čúzo jedna, sbalit manžela a sex-idol bys mi chtěla?? Tak to teda né!!“ Nabila luk a vystřelila. Trefila Jelenu přímo do břicha. Ta se začla svíjet a proměnila se v mrtvou štiku. Ivan s Nasťou ji vítězně sebrali a měli ji na večeři. Byli rádi, že nemusí kupovat kapra na Zelňáku.(stalo se před Vánocemi)-