Prostorový čas

Prostorový čas

S tíhou v temnu
noci     i když den prý už začal.
          Potkávám vzpomínky
na hromadě
kamení. To tlačí se z očí
s bázní              samoty.
V objetí polštáře
peřina sleduje z povzdálí
         letní vítr
  zahnán šerem
               mezi řasy dní.
Běž už spát,
                                 řekni Ámen.
Pohlédni ven
a s rukou na tváři
             uhlaď vrásky,
které sbíráš
a v každém dni
                vyslechni rozhovor okenních říms.
Jsou s Tebou,
   naslouchají
             a neřeknou ne.
Stáří nezastavíš,
tak jej zkus předehnat,
vyhrej závod s časem,
    už jej moc
    ne            máš.