Pozastavení

Přisedni si.

V lehkosti jdoucích se ztrácí tváře.

Ten, který nepřišel, neodchází.

A přeci.

Podivná setkání za hranicí obzorů.

Usměj se.

Pak v tom zmatení vše pomíjí.

Jen sny a pokušení hoří.

Hluboká rána a v ní střed

všech slov a nadějí.

Povznesená noc nadevše

        skrývá, odpouští.

Osamělý výkřik se nesl v dějinách času

              a zbrázděné dlaně čekaly na hřích.

Stovky cest na jejichž konci byl tichý povzdech.

Která z nich byla ta správná.

Kterou kráčíme.

V tom nečekaném dojetí kamenných soch tě vítám.

Možná ztraceni jsme nikdy nepřišli.

A přesto si přisedni a neodcházej.