Píseň padlé subrety

Vzpomínky jsou krajka špinavá a černá.

Prosvítají chvíle, kdy jsem byla věrná.

Věrná od svítání do šera.

To vzpomínka, ta hnusná příšera

s vizáží obří krysy,

to ta mě nutí dělat kompromisy.

Marně sama před sebou

 zkouším tajit dech.

To vzpomínky zebou,

když každý večer s Tebou

ležím na zádech.

Ty anonymní muži

schovej si svou růži

pro jinou.

V domě pro kuplety

všechny krásné květy

zahynou.

Kolik lásek může žena prožít?!

Kolik citu do nich třeba vložit?!

Kolik může zažít problémů,

aby se z ní nestal invalida,

který svoje srdce vydá

každému?!

Já, lehká děva po srdečním kolapsu,

můžu být kohokoli,

snad srdce trochu bolí…

Stačí však když se mírně plácneš přes kapsu

A v tmavém pokoji

se dezinfekcí po šnapsu

rány zahojí…