Mizérie nahoty

„Srdce nosím v náprsní kapse“ řekl nahý muž na kraji lavice. „Jak vidíte, sedím tu nahý, a proto nečekejte, že si vám ho budu vylévat“ dodal ke dvěma ženám, rovněž nahým, sedícím naproti němu.

„I kdybyste ho nosil, pane, třeba v tabatěrce“ začala žena mluvíc smutnýma očima, „nic takového od vás nečekám.“

Souměrné prsy druhé ženy zádumčivě mlčely.

„Abyste se nepořezala o svůj jazyk, dámo!“ nadechl se muž a už se chystal věnovat pozornost jen oněm dvěma džbánkům na mléko.

„Ve vašem pohledu čtu žízeň, jíž jste soužen leta“ pokračovala žena v hovoru. „Jsem ochotna stát se láhví osvěžující růžové limonády.“

Muž se ovšem, ještě než mu byla učiněna nabídka, přisál k těm dvěma objektům touhy s náruživostí vodymilce skákajícího do první tůně a neslyšel než hlas druhu.

„Za to vám koupím obraz“ pronášel k nehybné nositelce potěšení opakovaně mezi hlasitým mlaskáním.

Nahý muž politý potem sliboval obrazy, ostrovy, přísahal a dvě představy se dávno vytratily ze světa dřevěného domku.