Jak jsme jeli na školní výlet - část I.

7:00 - budíček! Hmmm… Jak jinak také můžu začít. 

7:10 - budík stále vyzvání. Můj sluch si již přivykl jeho "líbeznému tónu" a snaží se jej ignorovat. (Zdá se, že úspěšně.) 

7:11 - do pokoje vbíhá má matka, zaklapuje řinčící budík a něco na mě huláká. Nerozumím ji. Ignoruji ji. 

7:12 - matka vbíhá opět do pokoje, opět na mě něco řve, opět ji ignoruji. 

7:13 - matka vbíhá potřetí do pokoje, zase řve… polévá mě vařící vodou. Tohle už neignoruji. 

7:15 - s opařeným ksichtem a rozteklým očním bělmem se přesouvám do koupelny, kde vykonávám ranní potřebu. Jsem trošku mimo. 

7:16 - navštěvuji WC, umývám si zde zuby a oplachuji obličej. Až poté zjišťuji, že se nalézám někde jinde, než bych měl - až po zjištění, že někdo nespláchl. 

7:20 - v kuchyni si nelze nevšimnout prázdného talíře. Prosím matku, aby mi něco přichystala k snědku - že spěchám, že si ještě musím zkontrolovat sbalené věci a tak. Pokud to ještě nevíte, dnes je ten den, kdy se třídou odjíždíme na školní výlet. Už se nemůžu dočkat. 

7:25 - věci mám všechny. Snad mi nic nechybí. 

7:30 - jdu do kuchyně, abych se nasnídal. 

7:31 - máslem potřený rohlík, řádně "zgumovatělý", mi padá na zem a hned vzápětí se odráží buzerem kamsi do pokojíku, kde ještě podřimuje můj bratr. 

7:32 - nemám čas připravit si další rohlík, a tak beru ruksak a padám z domova. Loučím se hlasitým "ahoj", načež odpovědi se nedočkávám. Všichni mě, jak se zdá, ignorují - jen z pokojíku se ozývá jakýsi sípot a kašel, jako kdyby se někdo dusil rohlíkem. 

7:40 - takhle rychle jsem na zastávce snad ještě nebyl. Tramvaj mi jede za minutu. 

7:41 - nastupuji do tramvaje, kde potkávám prvního spolužáka. Je to Marek Pěnkava - největší machr ve třídě, který nezná strach. Cestou na nádraží si povídáme, co všechno v následujících dnech podnikneme. Už se nemůžu dočkat. 

7:50 - jsme na místě. S podivem zjišťujeme, že jako první. 

7:52 - z povzdálí registruji dalšího svého dobrého kamaráda. Je to Mirek Bušín a válí před sebou padesátilitrovou bečku. 

7:53 - zdravím Mirka a ptám se jej, jestli to není trochu nápadné. Mirek se jen usmívá, vytahuje z kapsy obrovský lepící papír s nápisem "Kola" a přelepuje jím logo pivovaru Radegast. 

7:54 - přicházejí další. Aleš Prdelka, Lucka, Michal, Jana a další a další… 

7:55 - konečně doráží i náš třídní. Jsem komplet. Tedy až na Tomáše, syna našeho třídního. 

8:00 - náš třídní si nás počítá. Jeho výsledek činí 30. Lenka se hlásí a pokouší se našeho učitele přesvědčit, že je nás o jednoho míň, že chybí Tomáš, jeho syn, a že bychom měli počkat. 

8:01 - učitel kroutí hlavou a tvrdí, že žádného Tomáše nezná. Jdeme na nástupiště. 

8:02 - cestou při překonávání strmého schodiště Mirek nechtěně pouští své padesátilitrové břemeno a bečka cestou dolů zpracovává asi tři důchodce. 

8:03 - kutálející se bečka se zastavuje až po srážce s výpravčí. Mirek se všem omlouvá a s vystrašeným výrazem ve tváři se zmocňuje svého pivního dítka. 

8:25 - konečně přijíždí i náš vlak. Máme rezervovaný celý jeden vagón. To bude jízda! 

8:30 - vlak se dává do pohybu, Mirek spouští známý popěvek "Střízlivé nás nedostanou". Třídní otevírá fernet, jak sám říká - jen do nálady. 

8:35 - zábava je v plném proudu. Všichni se baví. 

8:40 - nálada upadá. V našem vagónu registrujeme smrad jak ze žumpy. Aleš se všem omlouvá, ale že za to prý nemůže. 

8:41 - Aleš je v bezvědomí přesunut do druhého vagónu. 

8:42 - Alešovo methanové tělo je lidmi z druhého vagónu přesunuto do třetího. 

8:43 - slyšíme strašnou ránu. Po chvilce usilovného přemýšlení si dáváme všech pět dohromady a shodujeme se, že si asi někdo ze třetího vagónu zapálil na chodbě cigaretu. 

8:45 - náš třídní je v náladě - právě začíná hrát s holkami "vadí nevadí". 

8:46 - učitel nechce dát fant. 

8:47 - do vagónu přichází průvodčí. Říkáme ji, že naše lístky má učitel, který sedí ve vedlejším kupéčku s holkami. 

8:48 - od holek z druhého kupéčka se průvodčí dozvídá, že náš učitel plní úkol a že touto dobou by měl být někde na střeše vedlejšího vagónu. 

8:50 - nálada kulminuje. 

8:55 - Marek Pěnkava se dostává do varu. Chce všem dokázat, že jeho pověst odvážlivce je naprosto oprávněná. Otevírá okno, vytahuje mobil a hodlá si jej za plné rychlosti párkrát přehodit z jedné ruky do druhé. Ten Marek je ale machr. 

8:56 - Marek nemá mobil. 

8:57 - učitel radí Lence, ať se tolik nenaklání z okna, že by se jí mohlo něco stát. Lenka se směje a na rady našeho třídního kašle. 

8:58 - slyšíme šílenou dutou ránu. Učitel zmateně pobíhá po kupéčkách, aby se přesvědčil, že se nikomu nic nestalo. Holky jej hned vzápětí uklidňují. To jen Lenka jebla hlavou do sloupu elektrického vedení. 

9:00 - je super! Lukáš vytahuje jointa a hecuje i ostatní. 

9:10 - Lukáš je celkem na hadry. Stačilo mu k tomu deset minut a tři tahy. 

9:25 - blížíme se k cíli. Ještě chvilku a jsme tam! 

9:35 - vlak zastavuje ve stanici. Všichni vystupujeme a rychlým krokem vyrážíme do chatové oblasti vzdálené asi 1 km od místa příjezdu. 

9:36 - po padesáti metrech postupu zjišťujeme, že nám chybí Lukáš. Učitel si zatrhuje třetí kolonku přepokládaných ztrát z celkových třiceti. 

9:37 - pokračujeme v chůzi.

pokračování příště >>>