Katakalidis

Rozerval mou duši,

pak zapálil

svou dýmku

a následoval kouř

nevěděl však,

že já tam taky byla

schoulená

pod clonou dýmu

v nejzažší tmě

a přec tak viditelná..

 

Možná přáním,

možná strachem,

to už nevím,

pohlédl na mně

a popotáhl..

Vše vzal čas

Drahá

nač se vracet,

vrať se ke snům

a planým slibům,

ty Tě nasytí,

já už víckrát ne

já už ne..

 

Hleděla jsem na něj

suše polykala

sliny bez významu,

cosi se zlomilo

asi hlas

já oněměla,

vzal mi iluze

vzal mi sebe..

 

Dotkla jsem se

místa

kde byla jeho paže

toho prázdného

místa..

 

---