Zápisky z Marseille

Vysoko v bílých skalách jede bílé policejní auto

Já Cestou Kentaura jít nesmím

Otvírá se druhou neděli v září

Zato jsem našla Lakedajmon

'Řekněte lakedajmonským, že my tady mrtvi ležíme'

Městem se rozlehl pláč

'Já skočim i se složenými křídly,' řekl Ari.

Zpátky mě vezl Tetovaný, připomněl mi Jeana Valjeana, serafina.

A ten zas jiného Jeana a jeho syna Janíka:

'Janík je jen o pár let starší než ty,

do první třídy ho poslali do Čech, aby uměl česky'

'A je hezkej?'

'Neptej se, promrhal rodinné jmění'

Čekám orly, krysy už pro ně mám,

posílám jim je do Sugitonu a zdravím smrt.

'Ty seš fakt Morgiana,' říká dcera, 'ty si to s nima užíváš.

Krmím kočky a mňoukaj kluci.

Jsem Kočka z Luminy

Až zase zahraje New York Filharmonie

Kale vale