Sex versus Láska

V rádiu hráli písničku od Jarka Nohavici a mé tělo se chvělo ledovým neuspokojením. Nasliněným prstem jsem na zrosené okno malovala oheň. Byl ohromný jako vatra a měl mě zahřát, ale místo toho roztál jako sněhulák u krbu a svou průhledností mi odkryl obyčejný svět okolo domu. Děsil mě svým stereotypem a já se snad po sté ptala: „Existuje láska?“

    Za mými zády někdo hlasitě zachrápal a pokusil se převalit na bok. Ve spánku však neodhadnul šířku postele a za překvapeného výkřiku se ocitnul ve vzduchu. Na zem dopadnul s tupým úderem. Rozespale se vztyčil na kolenou a zamžoural kolem sebe malýma očima. Jakmile jeho pohled padl na moji postavu schoulenou v rohu místnosti, přes tvář mu přeběhl vilný úsměv a ve mně zatrnulo. Pokusila jsem tvářit spokojeně, ale znuděnost, která se nadobro usídlila v mém těle, se přesto popřít nedala.

    Poslal ke mně jednu ze svých svůdných grimas, které mně vždy připadaly tolik směšné, a zavrněl tiše jako jelen v říji: „Pojď ke mně, kočičko. Dostal jsem chuť na hustej sexík!“

    Jeho slovník se mě už nijak nedotknul, mé nitro zůstalo chladné. Dívala jsem se na něj jako na cizího člověka a chvíli jsem přemýšlela, co tu vlastně dělám. Proč nechávám prznit svoji nevinnost touhle troskou? Přesto jsem zatlačila slzu lítosti a pomalu jsem vstala. Blížila jsem se k němu neúprosnou rychlostí a každý pohled na jeho nahé vzrušené tělo ve mně budilo opovržení větších a větších rozměrů. Proč neutéct? Vůle by to však nezvládla. Zastavila jsem se těsně před ním a chtěla jsem na tváři vyloudit úsměv. Ztuhlé svaly to však nedovolily. Poprvé jsem neměla sílu předstírat štěstí. Těžký balvan zhnusení nad sama sebou mi klesnul na duši.

    Nadechla jsem se a snažila spolknout napětí, které mi zapříčilo hrdlo. On mi však k tomu nedal prostor. Než jsem stačila uvolněně vydechnout, vrhnul se na mě tak nečekaně, až jsem musela potlačit výkřik zděšení. Přesto jsem se nebránila. Nechala jsem jeho ruce, aby ze mě opět strhly noční košilku a aby se hrubými dotyky popásly na mém těle. Nenáviděla jsem výraz v jeho tváři, který vyjadřoval uspokojení. Jen jsem tam stála a dívala se kamsi za jeho záda. Ještě byl čas všechno zastavit. … Ale nemohla jsem. Raději jsem zavřela oči před realitou.

    Skoro až surově mě přirazil ke zdi a již bez jakékoliv předehry či políbení mi vrazil mezi nohy svoji mužskou chloubu. Jen jsem prudce nabrala dech, ale nijak víc neprotestovala. Nebyl přece důvod. Nepřinášelo mi to sice potěšení, ale ani bolest. Automaticky jsem se poddávala jeho tempu a sama mu vycházela vstříc. Avšak kdybych v tu chvíli přežvykovala stéblo slámy, pocit uvnitř mého těla by se nezměnil. Jeho dech se zrychloval a tempo nabíralo na prudkosti. Nenáviděla jsem tento akt, kterému se ani nedalo říkat milování, a přesto jsem na konci paradoxně ucítila vzrušení, které stoupalo a rozšiřovalo se do celého těla. Napnula jsem se a slastně dosáhla orgasmu. Ale ani teď jsem oči neotevřela. Nesnesla bych ten pohled, že on byl součástí mého kdysi čistého těla.

    Vyklouznul ze mě lehce, jako když vylézáte z vody, poprvé mě políbil na ústa a se samolibým úsměvem řekl: „Skvělá jízda, kočičko.“ A konečně mě pustil ze svého sevření.

    Mlčky jsem kývla, protože viditelně čekal na nějakou odezvu, a nepatrným posunkem hlavy jsem mu dala najevo, že mi rozhodně nebude vadit, když se znovu natáhne na postel a trochu se prospí. A snad to považoval za důkaz mé něžnosti k němu!

    S nepřítomným výrazem v očích, jako když ho tam vytesá sochař, jsem se schoulila u země do klubíčka. Ještě stále ve mně přebýval pocit naplnění a jakéhosi povrchního uspokojení. Přesto mi po tváři začaly stékat hořké slzy. Co je to vlastně láska?