Maluju.....

Do prstů průsvitných

zkusím vzít tuhu

smáčenou od popela.....

Správné vede tahy

Do nocí bezedných

maluju ti duhu,

i když vím, že si docela

málo vážíš mé snahy.

Namaluju ti upřímnost

kusem ostrého střepu.....

Krev ve spáncích

bije ti tak prudce

Chladnokrevná dojemnost

namaluje rytmus tvému tepu,

i rudou červeň na lících

Nožem ti na ruce

vyřežu vážnost našeho hříchu

Požárem v hlavě

zapálím vášeň zmítající těly.....

Snad za to stihne mě trest

V dojemném tichu....

tváříš se tak nedočkavě

Moje ruce tolik chtěly

krvavé tahy znovu vést

V té krvi žádost

mého těla zpívá

Svou skoupou něhou

zraňuješ mou hruď

Zažeň mou plachou upřímnost,

která se stále v tobě skrývá

roztoužená tebou....

Hlavně se neprobuď,

když bodám dýkou

do tvých krčních tepen

Vášeň do rána zchladne,

něhu již nitro nezvlní

S mou sladkou pýchou

obtočenou kolem ramen,

za níž se stydím za dne

Sliby,které se nesplní

řinou se i s krví ústy,

dech v krvavý přechází sten

Chceš zůstat sám,

snad se ztratíš.....navždy

Tvůj chlad je tak pustý.....

Snad si jednou prominem,

žes chtěl být malován,

a já se dopustila vraždy

Stěží zapomenu

na tvé kovové opratě

a sentimentální žádosti

V nelítostném temnu krvácím.....

Utýrej si jinou ženu,

která ještě nezná tě

Má touha pláče a tělo se mstí,

když se k tobě nevracím......

Chtěla jsem malovat......