NETYPICKY NA VĚŽI

Jednoho sobotního dne mou pozornost upoutalo nezvyklé hemžení lidí u velké věže. Teprve potom jsem si uvědomil, že ty letáky, které jsem po nocích kradl, abych měl čím zapalovat v kamnech na chatě, zvou na otevření oné věže, která má sloužit i jako rozhledna.
 Netrvalo mi to dlouho a plný zvědavosti jsem došel k davu, který jak to tak vypadalo, se chystal útokem vzít věž. Místní sídlištní organizátor všeho možného i nemožného pan Bělásek jako tradičně organizaci nezvládal. O něco dále od davu se snažil nenápadně pohybovat místní policista pan Houkačka. A protože v minulosti byl průzkumníkem ve válečných oblastech, tak se maskoval za křoví.
  Mou snahou bylo se dostat na věž a to tím nejpohodlnějším způsobem. Neuniklo mi, že k věži vede několik natažených kabelů. Vylezl jsem tedy na jeden ze sloupů a začal jsem po jednom kabelu ručkovat. Vše probíhalo dobře. Ale jen do toho okamžiku, než se kabel, na němž jsem se nacházel, náhle přetrhl. Za křečovitého držení se on se mnou zhoupl, aby se poté začal houpat sem tam. Několik lidí jsem nechtěně kopl do hlavy, přičemž jsem pocítil několikrát náraz do zdi věže. Pak jsem lehce otřesen dopadl před věž přímo na pásku, kterou se snažil přestřihnout starosta pan Úplatný.
„Přeji dobrý den, pane starosto. Víte, že jsem slyšel, že by se do týhle věže vešly všechny úplatky, co jste kdy přijal,“ řekl jsem mu hned.
„Jaúúúúúú…!“ zařval starosta, který se lekl a střihl se do prstů.
„Je to pravda pane starosto, že opravdu děláte čest svému jménu?“ zeptal se pohotově sídlištní novinář pan Kachna. Poté nastal chaos. Dav nedočkavých lidí vtrhl do věže.
„Já jsem velmi důležitá osoba tohohle sídliště!“ křičel starosta, který lezl po čtyřech po zemi, ale nikomu to nepřišlo důležité.
  Já jsem byl  davem vyplivnut a po chvilce vrávorání následoval náraz do pana Potápníka, který byl náruživý potápěč. V potápěčském oděvu stál rozkročen a mířil harpunou na vrchol věže. Pak vystřelil. Asi jsem mu při pozorném prohlížení harpuny vadil v míření, poněvadž vystřelený konec se nezachytil nikde na vrcholku věže. Harpuna totiž zasáhla do zadnice na hromosvodu se nacházejícího pana Běláska. Ten z něho za řevu sjel jako blesk a zmizel v dáli ve směru nemocnice. Za ním se okamžitě hnal pan Potápník, ale běželo se mu dost špatně v gumových botách, co měl na nohou.
  Mezitím policista pan Houkačka ze křoví vykřikoval něco o dodržování pořádku, přičemž si dělal poznámky koho pak večer v hospodě bude pokutovat. Také má pozornost se soustředila na hromosvod. Lezení po něm mi celkem šlo. Netrvalo to dlouho a dolezl jsem na horní část věže. Tam se mi naskytl pohled na to, jak se několik lidí rve u podstavce, na němž byl dalekohled. Vzdálená nuda pláž nacházející se u vodní nádrže toho byla příčinou. Mne však zajímal vnitřek věže, který ukrýval velký zvon.
„Myslíte, že se na ten zvon dá zvonit?“ oslovil mě tázavě soused z domu pan Bezoušek.
„Zrovna jsem nad tím přemýšlel. Já to zkusím,“ řekl jsem.

Sotva jsem zatáhl za lano, tak se zvon rozhoupal a zazvonil. Bavilo mě to, i když zvonění začínalo být ohlušující, načež náhle něco někde ruplo.                                         
  Vůbec nechápu, jak se to mohlo stát. Ale já jsem se držel za horní část zvonu, který proletěl vnitřkem věže až dolů. Rána to byla veliká a měla následky. Nastal úprk lidí z věže, která se začala otřásat, načež se naklonila do strany.
„Žádnou paniku, vážení občané a mí voliči. Trochu tu věž podepřeme a bude to druhá šikmá věž na světě!“ zvolal starosta pan Úplatný, jehož oděv vypadal, jako když ho přežvykovalo stádo krav. Věž se však ještě více nahnula a spadla. Vše pak na delší dobu zakryla mračna prachu. Po jejich rozplynutí, se mi naskytl pohled na naštvaný a zaprášený dav lidí.
„Třeba byla ta věž špatně postavená,“ vysoukal jsem ze sebe.
„V žádném případě! Ve výběrovém řízení mě podplatila ta nejlepší firma!“ vykřikl starosta. A tak se za chvíli zase zvedly oblaka prachu, jak zaprášení lidé začali honit mne i starostu.