Tma

Mám rád tmu. Už možná právì proto, jak se proti ní na úseku civilizace bojuje. Chápu že samotný Edison za to nemùže, ale pøesto si ho necenim. Alespon ne jako vìdce.

Bojuje se totiž nejen proti tmì, ale proti noci. A já mám rád i noc. Myslim, že hodnì z nás má rádo noc, i když se dìlá vše proto, abychom ji nìjakým zpùsobem okradli. Tøeba o tu tmu.

Noc, a hlavnì tma, která s poøádnou nocí souvisí má v sobì mnohem víc, než jen zasloužený odpoèinek po celodenní zasloužilé práci. Má v sobì právì tu moc ho poskytnout . Oproti obyèejnému dnu, ve kterém se èlovìk naopak utahá, otráví, rozèiluje a v nejhorším pøípadì i nudí.

Jen v noci a v poøádné tmì se mohou prožívat sny, na které nemáme pøes den jednak èas a jednak nárok. A kolik jich v takové poøádné a temné noci létá vzduchem. Tím, tøeba i jen virtuálním. Tím, který je pøístupný jen tìm vyvoleným, kteøí si je mohou v té noci pøivlastnit. A pak je tøeba vydávat za své. Zkuste to schválnì sami. V temné noci, ne ve mìstì, kde jen nahoøe pokud je oblaha bez mrakù svítí stokrát více hvìzd než v tom mìstì, kde s tou nedùležitìjší složkou noci , tmou, bojují miliony svìtel. Hvìzdy do tmy svítit mohou, Ty na to mají nárok. Mají i nárok na naše sny a pøání, které se mohou i tìmi padajícími vyplnovat.

A ten, kdo jednou ztratil pìšinu v lese, kde nebylo pro stromy moc hvìzdy vidìt, nebo bylo zamraèeno mùže jistì potvrdit, že podobný zážitek mu nemùže jakýkoliv den se svìtlem dopøát.

Kdo neprožil, vøele doporuèuji.

A to už vùbec neberu v úvahu, že obvykle v noci a potmì se tak krásnì pøichází a zároven nachází to nìco co nás, jako lidstvo, vùbec na tomto svìtì plném svìtla za každou cenu udržuje…

A nejen v tom krásném mladém vìku. Znáte pøeci každý tu starou opotøebovanou anekdotu o starších manželech, ne..?

“ Táto, mám zhasnout ? „

„Ty ano, ale lampu nech svítit.“